1 Suahilainen Bildad alkoi nyt puhua. Hän sanoi:
2 -- Kuinka kauan aiot jatkaa noita puheitasi? Tuulta ne ovat, pelkkää tuulen pauhinaa.
3 Antaisiko Jumala väärän tuomion, vääristäisikö Kaikkivaltias oikeutta?
4 Ehkä poikasi tekivät syntiä Jumalaa vastaan ja hän antoi heille heidän rikkomustensa mukaan.
5 Jos sinä nyt etsit Jumalaa ja rukoilet Kaikkivaltiasta,
6 niin hän -- jos sinä todella olet puhdas ja suora -- tarttuu sinun asiaasi ja korvaa sinulle kaiken, mitä olet menettänyt, sen mukaan kuin oikein on,
7 ja vähäistä on se, mitä sinulla ennen oli, sen rinnalla, mitä tulet saamaan.
8 Kysy neuvoa niiltä, jotka elivät ennen meitä, pidä kiinni siitä, mitä isämme ovat saaneet selville.
9 Mehän olemme eilisen lapsia, emme me mitään tiedä, meidän päivämme maan päällä ovat kuin varjo.
10 Mutta isät, he opettavat sinua ja puhuvat sinulle, heidän sanansa tulevat sydämen syvyydestä.
11 Kasvaako kaisla siellä missä ei ole vettä? Nostaako papyrus varttaan siellä missä ei ole kosteutta?
12 Ei. Se kuivuu jo kasvunsa alkuun, ennen muita kasveja, ennen leikkuun aikaa.
13 Niin käy kaikkien, jotka unohtavat Jumalan. Turha on jumalattoman toivo.
14 Hän panee turvansa lukinlankaan, etsii tukea hämähäkinverkosta:
15 seittiä on hänen talonsa seinä, se pettää, kun hän siihen nojaa.
16 Jumalaton rehottaa auringon hehkussa kuin puu, jonka versot leviävät kaikkialle puutarhaan,
17 jonka juuret kietoutuvat kivien ympärille ja tunkeutuvat niiden lomiin.
19 Siinä hänen elonsa ja ilonsa. Maasta versoo jo uusi kasvu.
20 Jumala ei hylkää viatonta eikä anna väärintekijälle tukeaan.
21 Vielä hän täyttää sinun suusi naurulla ja avaa sinun huulesi riemun huutoon!
22 Mutta vihollisesi saavat ylleen häpeän viitan, eikä jumalattomien asuinsijaa enää ole.
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.