1 Nyt Job sanoi:
2 -- Tänäkin päivänä ajatukseni nousevat kapinaan. Murehtiminen vie minulta voimat.
3 Kunpa tietäisin, mistä hänet voin löytää ja miten pääsen sinne, missä hän asuu!
4 Minä esittäisin hänelle asiani ja toisin julki kaikki todisteeni.
5 Niin saisin kuulla, mitä hän minulle vastaa, ja saisin tietää, mitä hän tahtoo minulle sanoa.
6 Käräjöisikö hän kanssani valtiaan voimalla? Ei, hän kuuntelisi minua.
7 Hänen vastapuolenaan seisoisi nuhteeton mies, ja tuomarini vapauttaisi minut syytteestä lopullisesti.
8 Jos minä menen itään, ei hän ole siellä, jos länteen -- ei merkkiäkään hänestä!
9 Jos menen pohjoiseen, en saa häntä silmiini, jos etelään -- en näe häntä!
10 Hän tietää kyllä, millainen on ollut minun vaellukseni. Koetelkoon minua niin kuin tulessa kultaa -- minä kestän.
11 Hänen jalanjälkiinsä olen sovittanut askeleni, hänen tietään olen seurannut. En ole siltä poikennut.
12 Hänen sanansa käskyjä minä tottelen, minä pidän ne aina silmieni edessä.
13 Kun Jumala jotakin päättää, kuka voisi sen muuttaa? Mitä hän tahtoo, sen hän tekee.
14 Hän panee toimeen sen minkä on minulle määrännyt, eikä sitä ole vähän.
15 Siksi minä pelästyn, kun hänet näen, kun ajattelenkin häntä, minä vapisen kauhusta.
16 Jumala on lannistanut rohkeuteni, minä kauhistun Kaikkivaltiasta.
17 Mutta pimeyskään ei saa minua vaikenemaan, ei, vaikka se peittää edestäni kaiken.
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.