1 Elihu jatkoi puhettaan ja sanoi:
2 -- Kuunnelkaa minun puhettani, te viisaat miehet, te, joilla on paljon tietoa, tarkatkaa, mitä minä sanon!
3 Kieli maistelee ruoan, korva koettelee sanat.
4 Tutkikaamme siis yhdessä, mikä on oikein, selvittäkäämme, mikä on hyvää.
7 Millainen mies onkaan tämä Job! Niin kuin vesi virtaa, niin virtaa pilkkapuhe hänen huuliltaan.
8 Pahantekijöiden seuraan hän lyöttäytyy, jumalattomien joukossa hän kulkee.
10 Kuulkaa siis minua, te viisaat miehet! Mahdotonta ajatella, että Jumala tekisi väärin, että Kaikkivaltias toimisi vastoin oikeutta.
11 Hän rankaisee ihmistä tekojen mukaan. Miten mies vaeltaa, sen mukaan hänet palkitaan.
12 Totisesti, Jumala ei tee vääryyttä, Kaikkivaltias ei vääristä oikeutta.
13 Kuka on antanut maan hänen hallintaansa? Kuka on uskonut hänen hoitoonsa maanpiirin?
14 Jos hän ajattelisi vain itseään ja vetäisi pois henkensä, elämän henkäyksen,
15 koko luomakunta menehtyisi hetkessä ja ihminen palaisi takaisin maan tomuun.
16 Jos sinulla on järkeä, kuuntele nyt, mitä minä sanon.
17 Voisiko joku, joka halveksii oikeutta, pidellä kaikkeuden suitsia? Sanotko sinä vanhurskasta Jumalaa väärintekijäksi,
19 Ei hän pidä ruhtinaiden puolta, hän ei aseta ylhäistä köyhän edelle -- kaikkihan he ovat hänen kättensä tekoa.
20 He kuolevat äkkiä, keskellä yötä, kansat nousevat, kansat katoavat, valtiaat pyyhkäistään sivuun ihmiskäden koskematta.
21 Sillä hänen silmänsä tarkkaavat ihmisten teitä, hän näkee kaikki heidän askelensa.
22 Ei ole niin mustaa pimeyttä, että pahantekijä voisi siihen kätkeytyä.
23 Ei Jumala ilmoita hetkeä, jolloin ihminen kutsutaan tuomiolle.
24 Ei hän kuulustele ketään. Hän murskaa mahtavat ja asettaa heidän paikalleen toiset miehet.
25 Hän seuraa tarkoin heidän toimiaan, yön tullen hän syöksee heidät alas ja murskaa heidät.
26 Hän rankaisee heitä heidän rikoksistaan julkisella paikalla, kaikkien nähden,
27 koska he ovat poikenneet hänen teiltään eivätkä enää kulje hänen askelissaan.
28 He eivät kuule kurjien itkua -- Jumala sen kuulee.
29 Mutta jos Jumala pysyy vaiti, kuka voi häntä syyttää? Jos hän peittää kasvonsa, kuka hänet näkee? Mitä voivat kansat tai ihmiset,
30 kun jumalaton hallitsee maata ja saattaa kansan lankeamaan?
33 Sinunko mielesi mukaan hänen pitäisi palkita ja rangaista? Sinähän tässä olet kapinoinut. Sinun on nyt ratkaistava asia, ei minun. Jos jotakin tiedät, sano se!
34 Minulle sanovat viisaat miehet, nuo, jotka minua kuuntelevat:
35 Job puhuu ajattelemattomasti, hänen sanoistaan puuttuu ymmärrys.
36 Jatkukoot siis hänen koettelemuksensa, kun hän yhä vain puhuu pilkkaajan tavoin.
37 Hän on tehnyt syntiä, hän kapinoi. Hän ojentaa meille kätensä mutta jatkaa puhettaan Jumalaa vastaan.
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.