Ezequiel 3

1 Disse-me mais: Filho do homem, come o que achares; come *Ez 3.9este rolo e vai falar à casa de Israel. 2 Eu *Jr 25.17abri, pois, a minha boca, e ele me deu a comer o rolo. 3 Então, me disse: Filho do homem, dá de comer ao teu ventre *Jr 6.11;20.9e enche as tuas entranhas deste rolo que eu te dou. Eu o *Jr 15.16comi; e ele era, na minha boca, doce *Sl 19.10;119.103;Ap 10.9-10como o mel.

A comissão de profeta

4 Disse-me ainda: Filho do homem, *Ez 3.11;Ez 2.3,7;Mt 10.5-6vai ter com a casa de Israel e, com as minhas palavras, fala a eles. 5 Pois *Jn 1.2;At 14.11;26.17não és enviado a um povo de *Is 28.11;33.19estranho falar e de linguagem difícil, mas à casa de Israel; 6 não a muitos povos de estranho falar e de linguagem difícil, cujas palavras não possas entender. Certamente, se eu te enviasse aos tais, eles *Jn 3.5-10;Mt 11.21;At 13.46-48te escutariam. 7 A casa de Israel, porém, *1Sm 8.7;Jo 15.20,23não te quer escutar, porque não me quer escutar a mim. Pois toda a casa de Israel é duma *Ez 3.4;Is 48.4;Jr 3.3fronte desavergonhada e dum coração obstinado. 8 Eis que fiz *Jr 1.18;15.20duro o teu rosto contra os seus rostos e dura a tua fronte, contra as suas frontes. 9 Fiz a tua fronte como *Zc 7.12diamante, mais dura do que a pederneira. *Ez 3.6;Is 41.10,14Não tenhas medo deles, nem te assustes com os seus semblantes, ainda que são casa rebelde. 10 Disse-me mais: Filho do homem, mete no teu coração *Ez 3.1-3;Ez 2.8;Jó 22.22todas as minhas palavras que eu te falar e ouve com os teus ouvidos. 11 Vai ter com os *Ez 3.15;Ez 11.24-25do cativeiro, com os filhos do teu povo, e fala com eles, e dize-lhes: Assim diz o Senhor Deus; *Ez 3.27;Ez 2.5quer queiram ouvir quer não queiram.

12 Então, o *Ez 3.14;Ez 8.3;At 8.39Espírito me levantou, e ouvi por detrás de mim a voz de grande *At 2.2estrondo dizer: Bendita seja *Ez 3.23;Ez 1.28;9.3a glória de Jeová desde a sua morada! 13 Eu ouvi *Ez 1.24;10.5o ruído das asas das criaturas viventes, quando tocavam uma na outra, e o ruído *Ez 1.15;10.16-17das rodas ao lado delas, o ruído de grande estrondo. 14 Assim, me levantou *Ez 3.12o Espírito e me levou; eu me fui *Jr 6.11amargurado, *Jr 20.9na indignação do meu espírito, *Ez 3.22;Ez 1.3;8.1e a mão de Jeová era forte sobre mim. 15 Então, fui a Tel-Abibe, ao lugar onde habitavam, ter com os do cativeiro, os quais habitavam junto ao *Ez 1.1Quebar, e, *Jó 2.13por sete dias, sentei-me ali atônito no meio deles.

O atalaia de Israel

16 *Jr 42.7Passados sete dias, veio a mim a palavra de Jeová, dizendo: 17 Filho do homem, eu te dei por *Ez 33.7-9;Is 52.8;56.10;62.6;Jr 6.17atalaia à casa de Israel; ouve, pois, da minha boca a palavra *2Cr 19.10;Is 58.1;Hc 2.1e avisa-os da minha parte. 18 Quando eu disser ao ímpio: *Gn 2.17Certamente morrerás; *Ez 3.20;Ez 33.6,8se não o avisares, nem falares para avisar ao ímpio que se desvie do seu mau caminho, a fim de salvares a sua vida, morrerá esse ímpio na sua iniquidade, mas o seu sangue, da tua mão o requererei. 19 Contudo, *Ez 33.3,9;2Rs 17.13-14se tu avisares o ímpio, e ele não se converter da sua maldade, nem do seu mau caminho, morrerá ele na sua iniquidade; *Ez 14.14,20;At 18.6;1Tm 4.16tu, porém, livraste a tua alma. 20 Demais, *Ez 18.24;33.18;Sl 125.5;Sf 1.6quando o justo se desviar da sua justiça e cometer a iniquidade, e eu puser diante dele *Ez 14.3,7-9;Is 8.14;Jr 6.21uma pedra de tropeço, ele morrerá; porque *Ez 3.18não o avisaste, morrerá no seu pecado, *Ez 18.24;33.13e não serão lembradas as suas ações de justiça que tem praticado; mas o seu *Ez 3.18sangue, da tua mão o requererei. 21 Todavia, *At 20.31se tu avisares o justo para que o justo não peque, e ele não pecar, certamente, viverá, porque recebeu o aviso; *Ez 3.19e tu livraste a tua alma.

22 *Ez 3.14;Ez 1.3;37.1A mão de Jeová estava ali sobre mim; e ele me disse: Levanta-te, sai ao *Ez 8.4vale, *At 9.6e lá falarei contigo. 23 Então, me levantei e saí ao vale. Eis que estava ali *Ez 1.28;At 7.55a glória de Jeová, como a glória que vi junto ao *Ez 1.1,3rio Quebar; e *Ez 1.28caí com o rosto em terra. 24 *Ez 2.2O Espírito entrou em mim e pôs-me sobre os meus pés; ele falou comigo e me disse: Vai e encerra-te dentro da tua casa. 25 Mas, quanto a ti, filho do homem, eis que *Ez 4.8porão sobre ti cordas e com elas te ligarão, e tu não sairás por entre eles. 26 Farei que a tua língua se pegue ao teu paladar, ficarás *Ez 24.27;33.22;Sl 39.2;Lc 1.20-22mudo e não lhes servirás de *Os 4.17;Am 8.11-12repreendedor. Pois são casa rebelde. 27 Mas, quando eu falar contigo, *Ez 29.21;33.22;Êx 4.11-12abrirei a tua boca, e tu lhes dirás: Assim diz o Senhor Deus: *Ez 3.11;Ez 2.5,7O que ouve ouça; e o que deixa de ouvir deixa. Pois são *Ez 3.9,26casa rebelde.

1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému. 2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu, 3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká. 4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými. 5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému. 6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe. 7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce. 8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich. 9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou. 10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš. 11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte. 12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého. 13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého. 14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla. 15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím. 16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne. 18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. 20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš. 22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou. 23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou. 24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém. 25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně. 26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou. 27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.