Ezequiel 9

Visão da mortandade dos culpados

1 Ele me gritou aos ouvidos em alta *Is 6.8voz, dizendo: Chegai vós os que estais encarregados da cidade, cada um com as suas armas destruidoras na mão. 2 Do caminho da porta superior, que olha para o norte, eis que vinham seis homens, cada um com seu instrumento de matança na mão; e, no meio deles *Ez 10.2um homem vestido de linho, tendo um tinteiro de escrevente à sua cintura. Entraram e puseram-se junto ao altar de cobre.

3 *Ez 10.4;11.22-23A glória do Deus de Israel tinha-se removido de cima do *Ez 10.2,20querubim sobre o qual estava para a entrada da casa; e chamou ao homem vestido de linho, que tinha o tinteiro de escrevente à sua cintura. 4 Disse-lhe Jeová: Passa pelo meio da cidade, pelo meio de Jerusalém, *Ez 9.6;Êx 12.7,13;2Co 1.22;2Tm 2.19;Ap 7.2-3e marca com um sinal as testas dos homens que suspiram e *Ez 6.11;21.6;Sl 119.53,136;Jr 13.17que gemem por causa de todas as abominações que se fazem no meio dela. 5 Aos outros disse ele, ouvindo-o eu: Passai pela cidade após ele, e feri.

*Ez 9.10;Ez 5.11;7.4,9;Êx 32.27Não poupem os vossos olhos, nem mostreis piedade; 6 *2Cr 36.17matai o velho, o moço e a donzela, meninos e mulheres, até os exterminardes; porém *Êx 12.23;Ap 9.4não vos chegueis a qualquer homem sobre quem estiver *Ez 9.4o sinal. *Jr 25.29;Am 3.2;Lc 12.47Começai pelo meu santuário. Então, começaram *Ez 8.11pelos anciãos que estavam diante da casa. 7 Ele disse-lhes: *Ez 7.20-22;2Cr 36.17Profanai a casa e *Ez 6.4enchei de mortos os átrios; saí.

Saíram e entraram na cidade. 8 Enquanto eles estavam ferindo, e eu me achava sozinho, *1Cr 21.16caí com o rosto em terra, e clamei, e disse: *Ez 11.13;Am 7.2-6Ah! Senhor Jeová! Dar-se-á caso que destruas as relíquias de Israel, derramando o teu furor sobre Jerusalém?

9 Então, me disse ele: A iniquidade da casa de Israel e de Judá é grande em extremo, a terra está *Ez 7.23;22.2-3;2Rs 21.16;Jr 2.34cheia de sangue, e a cidade, cheia da *Ez 22.29;Mq 3.1-3;7.3perversão de juízos, porque *Ez 8.12;Jó 22.13;Sl 10.11;94.7;Is 29.15dizem: Jeová abandonou a terra, Jeová não vê. 10 Também quanto a mim, *Ez 8.18;24.14;Is 65.6os meus olhos não pouparão, nem mostrarei piedade, porém sobre a cabeça deles *Ez 7.4;11.21;Os 9.7farei recair o seu caminho. 11 Eis que *Ez 9.4o homem vestido de linho, que tinha o tinteiro à sua cintura, relatou, dizendo: Tenho feito como me ordenaste.

1 Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, řka: Přistupte hejtmané k tomuto městu, a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své. 2 A aj, šest mužů přišlo cestou k bráně hořejší, kteráž patří na půlnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl u prostřed nich, oděný rouchem lněným, a kalamář písařský při bedrách jeho; a přišedše, stáli u oltáře měděného. 3 Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína, na kterémž byla, k prahu domu, a zvolala na muže toho oděného rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář písařský. 4 I řekl jemu Hospodin: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na čelích muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho. 5 Oněmno pak řekl tak, že jsem slyšel: Projděte skrze město za ním, a bíte; neodpouštějž oko vaše, aniž se slitovávejte. 6 Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte, a od svatyně mé počněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem. 7 (Nebo jim byl řekl: Poškvrňte domu, a naplňte síně zbitými. Jdětež.) A vyšedše, bili v městě. 8 I stalo se, když je bili, a já pozůstal, že jsem padl na tvář svou, a zvolal jsem, řka: Ach, Panovníče Hospodine, zdaliž zahubíš všecken ostatek Izraelský, vylévaje prchlivost svou na Jeruzalém? 9 I řekl mi: Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice, a naplněna jest země mordy, a město plné jest převrácenců. Nebo říkali: Opustil Hospodin zemi tuto, a Hospodin nikoli nevidí nás. 10 Protož já také cestu jejich na hlavu jejich obrátím; neodpustí oko mé, aniž se slituji. 11 A aj, muž oděný rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář, oznámil to, řka: Učinil jsem, jakž jsi mi rozkázal.