1 א   תפלה לדוד br שמעה יהוה צדק--    הקשיבה רנתי האזינה תפלתי br בלא    שפתי מרמה br

2 ב   מלפניך משפטי יצא    עיניך תחזינה מישרים br

3 ג   בחנת לבי פקדת לילה--    צרפתני בל-תמצא br זמתי    בל-יעבר-פי br

4 ד   לפעלות אדם בדבר שפתיך--    אני שמרתי ארחות פריץ br

5 ה   תמך אשרי במעגלותיך    בל-נמוטו פעמי br

6 ו   אני-קראתיך כי-תענני אל    הט-אזנך לי שמע אמרתי br

7 ז   הפלה חסדיך מושיע חוסים--    ממתקוממים בימינך br

8 ח   שמרני כאישון בת-עין    בצל כנפיך תסתירני br

9 ט   מפני רשעים זו שדוני    איבי בנפש יקיפו עלי br

10 י   חלבמו סגרו    פימו דברו בגאות br

11 יא   אשרינו עתה סבבוני (סבבונו)    עיניהם ישיתו לנטות בארץ br

12 יב   דמינו--כאריה יכסוף לטרף    וככפיר ישב במסתרים br

13 יג   קומה יהוה--    קדמה פניו הכריעהו br פלטה נפשי    מרשע חרבך br

14 יד   ממתים ידך יהוה    ממתים מחלד-- br חלקם בחיים    וצפינך (וצפונך) תמלא בטנם br ישבעו בנים--    והניחו יתרם לעולליהם br

15 טו   אני--בצדק אחזה פניך    אשבעה בהקיץ תמונתך

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.