1 א ברכי נפשי את-יהוה br יהוה אלהי גדלת מאד הוד והדר לבשת br
2 ב עטה-אור כשלמה נוטה שמים כיריעה br
3 ג המקרה במים עליותיו br השם-עבים רכובו המהלך על-כנפי-רוח br
4 ד עשה מלאכיו רוחות משרתיו אש להט br
5 ה יסד-ארץ על-מכוניה בל-תמוט עולם ועד br
6 ו תהום כלבוש כסיתו על-הרים יעמדו מים br
7 ז מן-גערתך ינוסון מן-קול רעמך יחפזון br
8 ח יעלו הרים ירדו בקעות-- אל-מקום זה יסדת להם br
9 ט גבול-שמת בל-יעברון בל-ישבון לכסות הארץ br
10 י המשלח מעינים בנחלים בין הרים יהלכון br
11 יא ישקו כל-חיתו שדי ישברו פראים צמאם br
12 יב עליהם עוף-השמים ישכון מבין עפאים יתנו-קול br
13 יג משקה הרים מעליותיו מפרי מעשיך תשבע הארץ br
14 יד מצמיח חציר לבהמה ועשב לעבדת האדם br להוציא לחם מן-הארץ br
15 טו ויין ישמח לבב-אנוש-- להצהיל פנים משמן br ולחם לבב-אנוש יסעד br
16 טז ישבעו עצי יהוה-- ארזי לבנון אשר נטע br
17 יז אשר-שם צפרים יקננו חסידה ברושים ביתה br
18 יח הרים הגבהים ליעלים סלעים מחסה לשפנים br
19 יט עשה ירח למועדים שמש ידע מבואו br
20 כ תשת-חשך ויהי לילה-- בו-תרמש כל-חיתו-יער br
21 כא הכפירים שאגים לטרף ולבקש מאל אכלם br
22 כב תזרח השמש יאספון ואל-מעונתם ירבצון br
23 כג יצא אדם לפעלו ולעבדתו עדי-ערב br
24 כד מה-רבו מעשיך יהוה-- כלם בחכמה עשית br מלאה הארץ קנינך br
25 כה זה הים גדול-- ורחב ידים br שם-רמש ואין מספר חיות קטנות עם-גדלות br
26 כו שם אניות יהלכון לויתן זה-יצרת לשחק-בו br
27 כז כלם אליך ישברון-- לתת אכלם בעתו br
28 כח תתן להם ילקטון תפתח ידך ישבעון טוב br
29 כט תסתיר פניך יבהלון br תסף רוחם יגועון ואל-עפרם ישובון br
30 ל תשלח רוחך יבראון ותחדש פני אדמה br
31 לא יהי כבוד יהוה לעולם ישמח יהוה במעשיו br
32 לב המביט לארץ ותרעד יגע בהרים ויעשנו br
33 לג אשירה ליהוה בחיי אזמרה לאלהי בעודי br
34 לד יערב עליו שיחי אנכי אשמח ביהוה br
35 לה יתמו חטאים מן-הארץ ורשעים עוד אינם-- br ברכי נפשי את-יהוה br הללו-יה
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.