1 亚波罗在哥林多的时候， 保罗经过内地一带， 来到以弗所。他遇见几个门徒，
2 问他们说： "你们信的时候， 受了圣灵没有？"他们说： "没有， 连圣灵赐下来这件事， 我们也没有听过。"
3 保罗问： "那么你们受的是什么洗呢？"他们说： "是约翰的洗礼。"
4 保罗说： "约翰施的是悔改的洗礼， 他告诉人民当信在他以后要来的那一位， 就是耶稣。"
5 他们听见了， 就受洗归入主耶稣的名下。
6 保罗为他们按手， 圣灵就降在他们身上， 他们就用各种的语言讲话， 并且说预言。
7 他们一共约有十二人。
8 一连三个月， 保罗都到会堂里去， 放胆宣讲， 辩论 神的国的事， 劝导人。
9 可是有些人心里刚硬， 不受劝化， 在群众面前毁谤这道， 保罗就离开他们， 也叫门徒与他们分开。他每天在推喇奴学院跟人辩论。
10 这样过了两年， 全亚西亚的居民， 无论犹太人或希腊人， 都听见了主的道。
11 神借着保罗的手， 行了一些不平凡的神迹。
12 甚至有人把保罗贴身的手巾围巾拿去， 放在病人身上， 病就好了， 邪灵也出来了。
13 那时， 有几个赶鬼的犹太人， 周游各处， 擅自用主耶稣的名， 向身上有邪灵的人说： "我奉保罗所传的耶稣的名， 命令你们出来。"
14 有一个犹太人士基瓦， 是祭司长， 他的七个儿子都作这事。
15 邪灵回答他们： "耶稣我认识， 保罗我也知道； 你们是谁？"
16 邪灵所附的那人就扑到他们身上， 制伏了两人， 胜过了他们， 使他们赤着身带着伤， 从那房子逃了出来。
17 所有住在以弗所的犹太人和希腊人， 都知道这件事； 大家都惧怕， 尊主耶稣的名为大。
18 也有许多信了的人， 来承认和述说自己行过的事。
19 又有许多行巫术的人， 把他们的书带来， 当众烧掉。他们估计书价， 才知道共值五万块银子。
20 这样， 主的道大有能力地兴旺起来， 而且得胜。
21 这些事以后， 保罗心里定意要经过马其顿、亚该亚， 往耶路撒冷去。他说： "我到了那边以后， 也该去罗马看看。"
22 于是从服事他的人中， 派了提摩太和以拉都两人去马其顿， 自己暂时留在亚西亚。
23 那时， 因这道起了大扰乱，
24 有一个银匠， 名叫低米丢， 是制造亚底米女神银龛的。他让技工们作了不少的生意。
25 他把这些人和同业的工人聚集起来， 说： "各位， 你们知道， 我们是靠这生意赚钱的。
26 现在你们看见了， 也听见了， 这个保罗不单在以弗所， 而且几乎在整个亚西亚， 说服了， 也带坏了许多人， 说： ‘人手所做的， 都不是神。’
27 这样， 不只我们这一行要给人鄙视， 就是大女神亚底米的庙也会给人撇弃， 连全亚西亚和普天下所敬拜的女神也要垮台， 威荣尽都失掉了。"
28 他们听了， 怒气冲冲喊着说： "以弗所人的女神， 伟大的亚底米啊！ "
29 全城骚动起来， 他们捉住了保罗的旅伴马其顿人该犹和亚里达古， 齐心冲进了剧场。
30 保罗想要到人群当中去， 门徒却不许。
31 还有几位亚西亚的首长， 是保罗的朋友， 派人来劝他， 不要冒险到剧场里去。
32 那时大家叫这个喊那个， 乱成一团， 大多数的人都不知道聚集的原因。
33 犹太人把亚历山大推到前面， 群众中有人把这事的因由告诉他。亚历山大作了一个手势， 要向民众申辩。
34 大家一认出他是犹太人， 就异口同声高呼： "以弗所人的女神， 伟大的亚底米啊！ "喊了约有两个钟头。
35 后来， 书记官安抚群众说： "以弗所人哪！ 谁不知道你们的城， 是看守大亚底米的庙， 又是看守宙斯那里降下的神像的呢？
36 这些事既然是驳不倒的， 你们就应当平心静气， 不可轻举妄动。
37 你们带来的这些人， 既没有行劫庙宇， 也没有亵渎我们的女神。
38 如果低米丢和同他一起的技工要控告谁， 大可以告上法庭， 或呈交总督； 让他们彼此控告好了。
39 如果还有其他的事件， 可以在合法的集会里， 谋求解决。
40 今天的动乱， 本来是无缘无故的， 我们可能有被控告的危险； 关于这次的骚动， 我们实在无法解释。"
41 说了这些话， 就把群众解散了。
1 I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,
2 Řekl k nim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.
3 On pak řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým.
4 I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.
5 Kteříž pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.
6 A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali.
7 A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů.
8 Tedy Pavel všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím.
9 A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna.
10 A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové.
11 A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy,
12 Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.
13 Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel.
14 A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili.
15 Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste?
16 A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho.
17 A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, a spadla bázeň na ně na všecky. I oslaveno jest jméno Pána Ježíše.
18 Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.
19 Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy o těch věcech, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.
20 Tak jest mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se.
21 A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.
22 I poslav dva z těch, jenž mu přisluhovali, do Macedonie, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času.
23 Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží.
24 Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům.
25 Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl jim: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.
26 A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní.
27 A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí.
28 To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.
29 I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.
30 Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.
31 Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku.
32 A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč jsou se sběhli.
33 Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.
34 Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.
35 A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu?
36 A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapně nečinili.
37 Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádce ani ruhači bohyně vaší.
38 Jestliže pak Demetrius a ti, kteříž jsou s ním řemeslníci, mají s kým jakou při, však bývá obecný soud, a jsou k tomu konšelé. Nechať jedni druhé viní.
39 Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti.
40 Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto sběhli. A to pověděv, rozpustil lid.
41 **