1 骚乱平息以后， 保罗派人把门徒请了来， 劝勉一番， 就辞别起行， 往马其顿去。

2 他走遍那一带地方， 用许多话劝勉众人， 然后来到希腊。

3 他在那里住了三个月， 正要坐船往叙利亚去的时候， 有些犹太人设计要害他， 他就决意路经马其顿回去。

4 与他同行的有比里亚人毕罗斯的儿子所巴特， 帖撒罗尼迦人亚里达古和西公都， 特庇人该犹和提摩太， 亚西亚人推基古和特罗非摩。

5 这些人先走， 在特罗亚等候我们。

6 至于我们， 过了除酵节才从腓立比开船， 五天后到特罗亚他们那里， 逗留了七天。

7 礼拜日， 我们聚会擘饼的时候， 保罗对大家讲道， 他因第二天就要起行， 就一直讲到半夜。

8 我们聚会的那座楼上， 有许多灯火。

9 有一个少年人， 名叫犹推古， 坐在窗台上， 因为保罗讲得很长， 他很困倦， 沉沉地睡着了， 就从三楼跌下来； 把他扶起来的时候， 已经死了。

10 保罗走下去， 伏在他身上； 把他抱住， 说： "你们不要惊慌， 他还活着。"

11 随即回到楼上， 擘饼吃了， 又讲了很久， 直到天亮才走。

12 他们把活着的孩子带走， 得到很大的安慰。

13 我们先上船， 开往亚朔， 照着保罗的安排， 要在那边接他， 因为他自己要走陆路去。

14 他在亚朔与我们会合， 我们接他上船， 去到米推利尼。

15 从那里开船， 第二天到了基阿对面， 过了一天就在撒摩靠岸， 再过一天到了米利都。

16 原来保罗决定越过以弗所， 免得在亚西亚耽搁时间， 因为他希望能在五旬节赶到耶路撒冷。

17 他从米利都派人去以弗所， 请教会的长老来。

18 他们到了， 保罗说： "你们知道， 自从我到了亚西亚的第一天， 我一直怎样跟你们相处， 怎样服事主，

19 凡事谦卑， 常常流泪， 忍受犹太人谋害的试炼。

20 你们也知道， 我从来没有留下一件有益的事， 不在众人面前或在家里告诉你们， 教导你们。

21 我对犹太人和希腊人都作过见证， 要他们悔改归向 神， 信靠我们的主耶稣。

22 现在， 我的心灵受到催逼， 要去耶路撒冷， 我不知道在那里会遭遇什么事，

23 只知道在各城里圣灵都向我指明， 说有捆锁和患难在等着我。

24 但我并不珍惜自己的性命， 只求跑完我的路程， 完成我从主耶稣所领受的职分， 为 神恩惠的福音作见证。

25 "我曾在你们那里走遍各地， 宣扬 神的国。现在， 我知道你们众人不会再见我的面了。

26 所以我今天向你们作证， 我是清白的， 与众人的罪（"罪"原文作"血"）无关。

27 因为 神的全部计划， 我已经毫无保留地传给你们了。

28 圣灵既然立你们为全群的监督， 牧养 神用自己的血所赎来的教会， 你们就应当为自己谨慎， 也为全群谨慎。

29 我知道在我离开之后， 必有凶暴的豺狼进入你们中间， 不顾惜羊群。

30 你们自己中间也必有人起来， 讲些歪曲悖谬的话， 引诱门徒跟从他们。

31 所以你们应当警醒， 记念我三年之久， 昼夜不停地带着眼泪劝戒你们各人。

32 现在我把你们交托给 神和他恩惠的道； 这道能建立你们， 也能在所有成圣的人中赐基业给你们。

33 我从来没有贪图任何人的金银或衣服。

34 我这两只手， 供应了我和同伴的需要， 这是你们自己知道的。

35 我凡事以身作则， 你们必须照样辛劳， 扶助软弱的人， 并且记念主耶稣的话： ‘施比受更为有福。’"

36 他说了这些话， 就跪下来同大家一起祷告。

37 众人都痛哭， 伏在保罗的颈上， 与他亲嘴。

38 他们最伤心的， 是保罗说他们不会再见他的面那句话。最后他们送他上了船。

1 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.

2 A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké,

3 V kteréžto pobyv za tři měsíce, (kdežto Židé učinili jemu zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.

4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.

5 Ti všickni šedše napřed, dočkali nás v Troadě.

6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.

7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.

8 A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.

9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý.

10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.

11 A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.

12 I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.

13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.

14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.

15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.

16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.

17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.

18 Kteřížto když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,

19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských.

20 Kterak jsem ničehož nepominul, což by vám užitečného bylo, abych vám toho neoznámil, ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích,

21 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

22 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,

23 Než že Duch svatý po městech, kudyž jsem šel, osvědčuje mi, pravě, že vězení a soužení mne očekávají.

24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.

25 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.

26 Protož osvědčujiť vám dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.

27 Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.

28 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.

29 Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

30 A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.

31 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás.

32 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdělati vás, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

33 Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.

34 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.

35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.

36 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.

37 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,

38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.