1 使徒们正对群众讲话的时候， 祭司、圣殿的守卫， 和撒都该人来到他们那里。
2 因为使徒教训群众， 并且传扬耶稣复活， 证明有死人复活这件事， 他们就非常恼怒，
3 于是下手拿住使徒。那时天已经晚了， 就把他们拘留到第二天。
4 然而有许多听道的人信了， 男人的数目， 约有五千。
5 第二天， 犹太人的官长、长老、经学家， 都聚集在耶路撒冷，
6 还有大祭司亚那和该亚法、约翰、亚历山大， 以及大祭司的家人， 所有的人都在那里。
7 他们叫使徒都站在当中， 查问说： "你们凭什么能力， 奉谁的名作这事？"
8 当时彼得被圣灵充满， 对他们说： "民众的领袖和长老啊！
9 我们今天受审， 如果是为了在那残疾人身上所行的善事， 就是这个人怎么会好的，
10 那么， 你们各位和以色列全民都应当知道， 站在你们面前这人好了， 是因拿撒勒人耶稣基督的名。这位耶稣基督， 你们把他钉死在十字架上， 神却使他从死人中复活。
11 他是你们‘建筑工人所弃的石头， 成了房角的主要石头。’
12 除了他以外， 别无拯救， 因为在天下人间， 没有赐下别的名， 我们可以靠着得救。"
13 他们看见彼得和约翰的胆量， 也知道这两个人是没有学问的平民， 就很惊奇； 同时认出他们是跟耶稣一伙的，
14 又看见那医好了的人， 和他们一同站着， 就没有话可辩驳。
15 于是吩咐他们到公议会外面去， 彼此商议说：
16 "对这些人我们应该怎么办呢？因为有一件人所共知的神迹， 借着他们行了出来， 所有住在耶路撒冷的人都知道， 我们也无法否认。
17 为了避免这件事在民间越传越广， 我们应该警告他们， 不许再奉这名向任何人谈道。"
18 于是叫了他们来， 严禁他们再奉耶稣的名讲论施教。
19 彼得和约翰回答： "听从你们过于听从 神， 在 神面前对不对， 你们自己说吧！
20 我们看见的听见的， 不能不说！ "
21 众人因着所发生的事， 都颂赞 神， 于是公议会为了群众的缘故， 也因为找不到借口惩罚他们， 就恐吓一番， 把他们放了。
22 原来借着神迹医好的那人， 有四十多岁了。
23 彼得和约翰被释放了之后， 回到自己的人那里去， 把祭司长和长老说的一切， 都告诉他们。
24 他们听了， 就同心向 神高声说： "主啊， 你是那创造天地、海洋和其中万物的主宰。
25 你曾以圣灵借着你仆人我们祖先大卫的口说： ‘列国为什么骚动？万民为什么空谋妄想？
26 地上的君王都起来， 首领聚在一起， 敌对主和他的受膏者。’
27 希律和本丢．彼拉多， 外族人和以色列民， 真的在这城里聚集， 反对你所膏立的圣仆耶稣，
28 行了你手和你旨意所预定要成就的一切。
29 主啊， 他们恐吓我们， 现在求你鉴察， 也赐你仆人们大有胆量， 传讲你的道。
30 求你伸手医治， 借着你圣仆耶稣的名， 大行神迹奇事。"
31 他们祷告完了， 聚会的地方震动起来， 他们都被圣灵充满， 放胆传讲 神的道。
32 全体信徒一心一意， 没有一个人说自己的财物是自己的， 他们凡物公用。
33 使徒大有能力， 为主耶稣的复活作见证， 众人都蒙了大恩。
34 他们中间没有一个有缺乏的， 因为凡有田产房屋的都卖了， 把得到的钱拿来，
35 放在使徒脚前， 照着各人的需要来分配。
36 有一个人名叫约瑟， 使徒称他为巴拿巴， 就是"安慰者"的意思， 他是个利未人， 生在塞浦路斯。
37 他卖掉了自己的田地， 把钱拿来， 放在使徒的脚前。
1 A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové,
2 Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
3 I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer.
4 Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
5 Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě,
6 A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze.
7 I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
8 Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
9 Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl:
10 Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.
11 Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní.
12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
13 I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
14 Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
15 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
16 Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti.
17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
18 I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu.
19 Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
20 Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
21 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
22 Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
23 A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili.
24 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
25 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci?
26 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho.
27 Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
28 Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
29 A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle,
30 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
31 A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
32 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
33 A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
34 A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
35 A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
36 Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
37 Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.