1 我们脱险之后， 才知道那岛名叫马尔他。
2 当地的人对我们非常友善； 因为下过一场雨， 天气又冷， 他们就生了火来招待我们。
3 保罗拾了一捆干柴， 放在火上的时候， 有一条毒蛇， 受不住热， 爬了出来， 缠住他的手。
4 当地的人看见那条蛇悬在他手上， 就彼此说： "这个人一定是凶手， 虽然从海里脱险， 天理也不容他活着！ "
5 但是保罗却把那条蛇抖在火里， 自己一点也没有受伤。
6 他们等着看他发肿， 或者忽然暴毙。但等了很久， 见他平安无事， 就转念说， 他是个神明。
7 那地附近有些田产， 是岛上的首领部百流所拥有的。他欢迎我们， 善意招待我们三天。
8 那时， 部百流的父亲患了痢疾， 发热卧病在床， 保罗到他那里， 为他祈祷按手， 医好了他。
9 这么一来， 岛上其他有病的都来了， 也都治好了。
10 他们多方面尊敬我们； 到开船的时候， 又把我们所需要的东西送来。
11 过了三个月， 我们上了一艘亚历山太来的船。这船在岛上过冬， 船的名字是"宙斯双子"。
12 到了叙拉古， 我们停留了三天。
13 从那里绕道航行， 来到利基翁。过了一天， 起了南风， 第二天到达部丢利。
14 我们在那里遇见一些弟兄， 他们邀请我们一同住了七天。这样， 我们就来到了罗马。
15 弟兄们听到了我们的消息， 就从罗马出来， 在亚比乌和三馆迎接我们。保罗见了他们， 就感谢 神， 胆子也壮了起来。
16 我们到了罗马， 保罗获准独自与看守他的士兵居住。
17 过了三天， 保罗请犹太人的首领来。他们都到了， 保罗说： "各位弟兄， 我虽然没有作过什么事反对人民或者反对祖先的规例， 却被捆绑起来， 从耶路撒冷交到罗马人的手里。
18 他们审讯之后， 因为在我身上没有什么该死的罪， 就想要释放我。
19 可是犹太人反对， 我迫不得已才上诉凯撒， 并不是有什么事要控告我的国民。
20 因此， 我请你们来见面谈谈。我原是为了以色列的盼望， 才带上这条锁链的。"
21 他们说： "我们没有收到犹太来的信， 是提到你的， 弟兄中也没有人来报告， 或说你什么坏话。
22 但我们觉得应该听听你本人的意见， 因为关于这教派， 我们知道是到处遭人反对的。"
23 他们和保罗约好了一个日子， 到那日有很多人到他的住所来见他。他从早到晚向他们讲解， 为 神的国竭力作见证， 引用摩西的律法和先知的话劝他们信耶稣。
24 他所说的话， 有人信服， 也有人不信。
25 他们彼此不合， 就分散了。未散以前， 保罗说了几句话： "圣灵借以赛亚先知对你们祖先所说的， 一点不错。
26 他说： ‘你去告诉这人民： 你们听是听见了， 总是不明白； 看是看见了， 总是不领悟。
27 因为这人民的心思迟钝， 用不灵的耳朵去听， 又闭上了眼睛； 免得自己眼睛看见， 耳朵听见， 心里明白， 回转过来， 我就医好他们。’
28 所以你们应当知道， 神这救恩， 已经传给外族人， 他们也必听从。"
29 （有些抄本在此有第29节： "他说了这话， 犹太人中间大起争论， 就走了。"）
30 保罗在自己所租的房子里， 住了两年。凡来见他的人， 他都接待，
31 并且放胆地传讲 神的国， 教导有关主耶稣基督的事， 没有受到什么禁止。
1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.
3 A když Pavel sebral drahně roždí a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.
4 A když uzřeli lidé toho ostrovu, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni k druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; neb ač z moře vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti.
5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.
6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše myšlení své, pravili, že jest on bůh.
7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.
8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na něj ruce a uzdravil jej.
9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.
10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli nám na lodí toho, čehož potřebí bylo.
11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.
12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.
13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.
14 Kdežto nalezli jsme bratří, kteříž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Římu.
15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréžto uzřev Pavel, poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli.
16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.
17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel muže přední z Židů. A když se sešli, řekl k nim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům,
18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo.
19 Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati.
20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.
21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobě.
22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.
23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků, od jitra až do večera.
24 A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval, někteří pak nevěřili.
25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,
26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hleděti budete, a neuzříte.
27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.
29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky.
30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,
31 Káže o království Božím a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.