1 "各位父老弟兄， 请听听我现在对你们的申辩。"
2 他们听见保罗用希伯来语说话， 就更加安静了。保罗说：
3 "我是犹太人， 生在基利家的大数， 在城里长大， 按照我们祖宗律法的严格要求， 在迦玛列门下受教， 我为 神热心， 好像你们大家今天一样。
4 我曾经迫害信奉这道的人直至死地， 把男男女女都捆绑起来， 送进监狱，
5 这是大祭司和全公议会都可以给我作证的。我也从他们那里得到了写给众弟兄的信， 就去大马士革， 要把那里的人捆绑起来， 带到耶路撒冷接受惩罚。
6 "约在正午， 当我走近大马士革的时候， 忽然有大光从天上向我四面照射，
7 我仆倒在地上， 听见有声音对我说： ‘扫罗， 扫罗， 你为什么迫害我？’
8 我回答： ‘主啊， 你是谁？’他说： ‘我就是你所迫害的拿撒勒人耶稣。’
9 跟我在一起的人， 只看见那光， 却听不清楚那位对我说话的声音。
10 我说： ‘主啊， 我应当作什么呢？’主说： ‘起来， 进大马士革去， 在那里有人会把指定给你作的一切事告诉你。’
11 因为那光太强烈， 我的眼睛就瞎了， 跟我在一起的人就牵着我的手， 进了大马士革。
12 "有一个人名叫亚拿尼亚的， 他是一个虔诚而遵守律法的人， 当地所有的犹太人都称赞他。
13 他来见我， 站在我旁边， 对我说： ‘扫罗弟兄， 你现在可以看见了。’我立刻往上一看， 看见了他。
14 他又说： ‘我们祖先的 神选派了你， 让你明白他的旨意， 看见那义者， 听见他口中的声音。
15 因为你要把所看见所听见的， 向万人为他作见证。
16 现在你为什么还耽搁呢？起来受洗， 求告他的名， 洗净你的罪吧。’
17 "后来， 我回到耶路撒冷， 在殿里祷告的时候， 魂游象外，
18 看见主对我说： ‘你要快快离开耶路撒冷， 因为你为我作的见证， 他们是不会接受的。’
19 我说： ‘主啊， 他们知道我曾把信你的人监禁起来， 又在各会堂拷打他们，
20 并且你的见证人司提反受害流血的时候， 我也亲自在场， 表示同意， 并且为杀他的人看守衣服。’
21 他对我说： ‘你走吧， 我要派你到远方的外族人那里去。’"
22 众人听见他说到这句话， 就高声说： "这样的人应该从地上除掉， 不应该活着！ "
23 大家正在喊叫着， 拋掷衣服， 向空中扬灰撒土的时候，
24 千夫长下令把保罗带到营楼去， 吩咐人用鞭子拷问他， 要知道群众为什么这样向他喊叫。
25 士兵正用皮带绑他的时候， 保罗对站在旁边的百夫长说： "你们鞭打一个还没有定罪的罗马公民， 是合法的吗？"
26 百夫长听了， 就去报告千夫长， 说： "这个人是罗马公民， 你要怎么办呢？"
27 千夫长就来问保罗： "告诉我， 你是罗马公民吗？"他说： "是的。"
28 千夫长说： "我花了一大笔钱， 才取得罗马籍。"保罗说： "我生下来就是罗马公民。"
29 于是那些要拷问他的人， 立刻离开他走了。千夫长既知道他是罗马公民， 又因捆绑过他， 就害怕起来。
30 第二天， 千夫长为要知道犹太人控告保罗的真相， 就解开他， 召集了祭司长和公议会全体在一起， 把保罗带下来， 叫他站在他们面前。
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.