11 耶稣又说： "某人有两个儿子。
12 小儿子对父亲说： ‘爸爸， 请把我应得的家业给我。’父亲就把财产分给他们两兄弟。
13 过了不多几天， 小儿子收拾一切， 到远方去了， 在那里生活放荡， 浪费钱财。
14 他花尽了一切所有的， 那地方又遇上了严重的饥荒， 就穷困起来；
15 于是他去投靠当地的一个居民。那人打发他到田里去放猪，
16 他恨不得吃猪所吃的豆荚， 可是没有人给他。
17 他醒悟过来， 说： ‘我父亲有那么多雇工， 又有丰富的食物， 我却要在这里饿死吗？
18 我要起来， 到我父亲那里去， 对他说： 爸爸， 我得罪了天， 也得罪了你，
19 不配再称为你的儿子， 把我当作一个雇工吧！ ’
20 于是他起来往父亲那里去。他还在远处时， 他父亲看见了他， 就动了慈心， 跑过去抱着他， 连连与他亲嘴。
21 儿子说： ‘爸爸， 我得罪了天， 也得罪了你， 不配再称为你的儿子。’
22 父亲却吩咐仆人说： ‘快把那最好的袍子拿来给他穿， 把戒指戴在他手上， 把鞋穿在他脚上，
23 把肥牛犊牵来宰了， 我们要吃喝快乐，
24 因为我这儿子是死而复活、失而又得的。’他们就欢乐起来。
25 "那时， 大儿子正在田里。他回来离家不远的时候， 听见音乐跳舞的声音，
26 就叫了一个仆人来， 问他这是怎么一回事。
27 仆人说： ‘你弟弟回来了， 你父亲因为他平安无恙地回来， 就宰了肥牛犊。’
28 大儿子就生气， 不肯进去； 父亲出来劝他。
29 他对父亲说： ‘你看， 我服事你这么多年， 从来没有违背过你的命令， 可是你没有给我一只山羊羔， 叫我和朋友一同欢乐。
30 但你这个儿子， 常常跟娼妓在一起， 花尽了你的财产， 他一回来， 你倒为他宰杀肥牛犊！ ’
31 父亲对他说： ‘孩子， 你常跟我在一起， 我的一切都是你的。
32 只是因为你这个弟弟是死而复活、失而又得的， 我们应该欢喜快乐。’"
11 Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.
12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.
14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.
16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.
17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!
18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.
20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.
22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.
24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.
27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.
30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.
31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.