1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

1 O meu espírito se vai consumindo, os meus dias se vão apagando, e só tenho perante mim a sepultura.2 Deveras estou cercado de zombadores, e os meus olhos contemplam as suas provocações.3 Promete agora, e dá-me um fiador para contigo; quem há que me dê a mão?4 Porque aos seus corações encobriste o entendimento, por isso não os exaltarás.5 O que denuncia os seus amigos, a fim de serem despojados, também os olhos de seus filhos desfalecerão.6 Porém a mim me pôs por um provérbio dos povos, de modo que me tornei uma abominação para eles.7 Pelo que já se escureceram de mágoa os meus olhos, e já todos os meus membros são como a sombra.8 Os retos pasmarão disto, e o inocente se levantará contra o hipócrita.9 E o justo seguirá o seu caminho firmemente, e o puro de mãos irá crescendo em força.10 Mas, na verdade, tornai todos vós e vinde; porque sábio nenhum acharei entre vós.11 Os meus dias passaram, e malograram os meus propósitos, as aspirações do meu coração.12 Trocaram a noite em dia; a luz está perto do fim, por causa das trevas.13 Se eu esperar, a sepultura será a minha casa; nas trevas estenderei a minha cama.14 À corrupção clamo: Tu és meu pai; e aos vermes: Vós sois minha mãe e minha irmã.15 Onde, pois, estaria agora a minha esperança? Sim, a minha esperança, quem a poderá ver?16 As barras da sepultura descerão quando juntamente no pó teremos descanso.