1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

1 Sabes tu o tempo em que as cabras montesas têm filhos, ou observastes as cervas quando dão suas crias?2 Contarás os meses que cumprem, ou sabes o tempo do seu parto?3 Quando se encurvam, produzem seus filhos, e lançam de si as suas dores.4 Seus filhos enrijam, crescem com o trigo; saem, e nunca mais tornam para elas.5 Quem despediu livre o jumento montês, e quem soltou as prisões ao jumento bravo,6 Ao qual dei o ermo por casa, e a terra salgada por morada?7 Ri-se do ruído da cidade; não ouve os muitos gritos do condutor.8 A região montanhosa é o seu pasto, e anda buscando tudo que está verde.9 Ou, querer-te-á servir o boi selvagem? Ou ficará no teu curral?10 Ou com corda amarrarás, no arado, ao boi selvagem? Ou escavará ele os vales após ti?11 Ou confiarás nele, por ser grande a sua força, ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?12 Ou fiarás dele que te torne o que semeaste e o recolha na tua eira?13 A avestruz bate alegremente as suas asas, porém, são benignas as suas asas e penas?14 Ela deixa os seus ovos na terra, e os aquenta no pó,15 E se esquece de que algum pé os pode pisar, ou que os animais do campo os podem calcar.16 Endurece-se para com seus filhos, como se não fossem seus; em vão é seu trabalho, mas ela está sem temor,17 Porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe deu entendimento.18 A seu tempo se levanta ao alto; ri-se do cavalo, e do que vai montado nele.19 Ou darás tu força ao cavalo, ou revestirás o seu pescoço com crinas?20 Ou espantá-lo-ás, como ao gafanhoto? Terrível é o fogoso respirar das suas ventas.21 Escarva a terra, e folga na sua força, e sai ao encontro dos armados.22 Ri-se do temor, e não se espanta, e não torna atrás por causa da espada.23 Contra ele rangem a aljava, o ferro flamante da lança e do dardo.24 Agitando-se e indignando-se, serve a terra, e não faz caso do som da trombeta.25 Ao soar das trombetas diz: Eia! E cheira de longe a guerra, e o trovão dos capitães, e o alarido.26 Ou voa o gavião pela tua inteligência, e estende as suas asas para o sul?27 Ou se remonta a águia ao teu mandado, e põe no alto o seu ninho?28 Nas penhas mora e habita; no cume das penhas, e nos lugares seguros.29 Dali descobre a presa; seus olhos a avistam de longe.30 E seus filhos chupam o sangue, e onde há mortos, ali está ela.