1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

1 Então respondeu Zofar, o naamatita, e disse:2 Visto que os meus pensamentos me fazem responder, eu me apresso.3 Eu ouvi a repreensão, que me envergonha, mas o espírito do meu entendimento responderá por mim.4 Porventura não sabes tu que desde a antiguidade, desde que o homem foi posto sobre a terra,5 O júbilo dos ímpios é breve, e a alegria dos hipócritas momentânea?6 Ainda que a sua altivez suba até ao céu, e a sua cabeça chegue até às nuvens.7 Contudo, como o seu próprio esterco, perecerá para sempre; e os que o viam dirão: Onde está?8 Como um sonho voará, e não será achado, e será afugentado como uma visão da noite.9 O olho, que já o viu, jamais o verá, nem o seu lugar o verá mais.10 Os seus filhos procurarão agradar aos pobres, e as suas mãos restituirão os seus bens.11 Os seus ossos estão cheios do vigor da sua mocidade, mas este se deitará com ele no pó.12 Ainda que o mal lhe seja doce na boca, e ele o esconda debaixo da sua língua,13 E o guarde, e não o deixe, antes o retenha no seu paladar,14 Contudo a sua comida se mudará nas suas entranhas; fel de áspides será interiormente.15 Engoliu riquezas, porém vomitá-las-á; do seu ventre Deus as lançará.16 Veneno de áspides sorverá; língua de víbora o matará.17 Não verá as correntes, os rios e os ribeiros de mel e manteiga.18 Restituirá o seu trabalho, e não o engolirá; conforme ao poder de sua mudança, e não saltará de gozo.19 Porquanto oprimiu e desamparou os pobres, e roubou a casa que não edificou.20 Porquanto não sentiu sossego no seu ventre; nada salvará das coisas por ele desejadas.21 Nada lhe sobejará do que coma; por isso as suas riquezas não durarão.22 Sendo plena a sua abastança, estará angustiado; toda a força da miséria virá sobre ele.23 Mesmo estando ele a encher a sua barriga, Deus mandará sobre ele o ardor da sua ira, e a fará chover sobre ele quando for comer.24 Ainda que fuja das armas de ferro, o arco de bronze o atravessará.25 Desembainhará a espada que sairá do seu corpo, e resplandecendo virá do seu fel; e haverá sobre ele assombros.26 Toda a escuridão se ocultará nos seus esconderijos; um fogo não assoprado o consumirá, irá mal com o que ficar na sua tenda.27 Os céus manifestarão a sua iniquidade; e a terra se levantará contra ele.28 As riquezas de sua casa serão transportadas; no dia da sua ira todas se derramarão.29 Esta, da parte de Deus, é a porção do homem ímpio; esta é a herança que Deus lhe decretou.