1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

1 Então Jó respondeu, dizendo:2 Na verdade, vós sois o povo, e convosco morrerá a sabedoria.3 Também eu tenho entendimento como vós, e não vos sou inferior; e quem não sabe tais coisas como essas?4 Eu sou motivo de riso para os meus amigos; eu, que invoco a Deus, e ele me responde; o justo e perfeito serve de zombaria.5 Tocha desprezível é, na opinião do que está descansado, aquele que está pronto a vacilar com os pés.6 As tendas dos assoladores têm descanso, e os que provocam a Deus estão seguros; nas suas mãos Deus lhes põe tudo.7 Mas, pergunta agora aos animais, e cada um deles te ensinará; e às aves dos céus, e elas te farão saber;8 Ou fala com a terra, e ela te ensinará; até os peixes do mar te contarão.9 Quem não entende, por todas estas coisas, que a mão do Senhor fez isto?10 Na sua mão está a alma de tudo quanto vive, e o espírito de toda a carne humana.11 Porventura o ouvido não provará as palavras, como o paladar prova as comidas?12 Com os idosos está a sabedoria, e na longevidade o entendimento.13 Com ele está a sabedoria e a força; conselho e entendimento tem.14 Eis que ele derruba, e ninguém há que edifique; prende um homem, e ninguém há que o solte.15 Eis que ele retém as águas, e elas secam; e solta-as, e elas transtornam a terra.16 Com ele está a força e a sabedoria; seu é o que erra e o que faz errar.17 Aos conselheiros leva despojados, e aos juízes faz desvairar.18 Solta a autoridade dos reis, e ata o cinto aos seus lombos.19 Aos sacerdotes leva despojados, aos poderosos transtorna.20 Aos acreditados tira a fala, e tira o entendimento aos anciãos.21 Derrama desprezo sobre os príncipes, e afrouxa o cinto dos fortes.22 Das trevas descobre coisas profundas, e traz à luz a sombra da morte.23 Multiplica as nações e as faz perecer; dispersa as nações, e de novo as reconduz.24 Tira o entendimento aos chefes dos povos da terra, e os faz vaguear pelos desertos, sem caminho.25 Nas trevas andam às apalpadelas, sem terem luz, e os faz cambalear como ébrios.