1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

1 E prosseguindo Jó em seu discurso, disse:2 Vive Deus, que desviou a minha causa, e o Todo-Poderoso, que amargurou a minha alma.3 Que, enquanto em mim houver alento, e o sopro de Deus nas minhas narinas,4 Não falarão os meus lábios iniquidade, nem a minha língua pronunciará engano.5 Longe de mim que eu vos justifique; até que eu expire, nunca apartarei de mim a minha integridade.6 À minha justiça me apegarei e não a largarei; não me reprovará o meu coração em toda a minha vida.7 Seja como o ímpio o meu inimigo, e como o perverso o que se levantar contra mim.8 Porque qual será a esperança do hipócrita, havendo sido avaro, quando Deus lhe arrancar a sua alma?9 Porventura Deus ouvirá o seu clamor, sobrevindo-lhe a tribulação?10 Deleitar-se-á no Todo-Poderoso, ou invocará a Deus em todo o tempo?11 Ensinar-vos-ei acerca da mão de Deus, e não vos encobrirei o que está com o Todo-Poderoso.12 Eis que todos vós já o vistes; por que, pois, vos desvaneceis na vossa vaidade?13 Esta, pois, é a porção do homem ímpio da parte de Deus, e a herança, que os tiranos receberão do Todo-Poderoso.14 Se os seus filhos se multiplicarem, será para a espada, e a sua prole não se fartará de pão.15 Os que ficarem dele na morte serão enterrados, e as suas viúvas não chorarão.16 Se amontoar prata como pó, e aparelhar roupas como lodo,17 Ele as aparelhará, porém o justo as vestirá, e o inocente repartirá a prata.18 E edificará a sua casa como a traça, e como o guarda que faz a cabana.19 Rico se deita, e não será recolhido; abre os seus olhos, e nada terá.20 Pavores se apoderam dele como águas; de noite o arrebata a tempestade.21 O vento oriental leva-o, e ele se vai, e varre-o com ímpeto do seu lugar.22 E Deus lançará isto sobre ele, e não lhe poupará; irá fugindo da sua mão.23 Cada um baterá palmas contra ele e assobiará tirando-o do seu lugar.