1 Tedy odpověděv Job, řekl:2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

1 Respondeu, porém, Jó, dizendo:2 Até quando afligireis a minha alma, e me quebrantareis com palavras?3 Já dez vezes me vituperastes; não tendes vergonha de injuriar-me.4 Embora haja eu, na verdade, errado, comigo ficará o meu erro.5 Se deveras vos quereis engrandecer contra mim, e repreender-me pelo meu opróbrio,6 Sabei agora que Deus é o que me transtornou, e com a sua rede me cercou.7 Eis que clamo: Violência! Porém não sou ouvido. Grito: Socorro! Porém não há justiça.8 O meu caminho ele entrincheirou, e já não posso passar, e nas minhas veredas pôs trevas.9 Da minha honra me despojou; e tirou-me a coroa da minha cabeça.10 Quebrou-me de todos os lados, e eu me vou; e arrancou a minha esperança, como a uma árvore.11 E fez inflamar contra mim a sua ira, e me reputou para consigo, como a seus inimigos.12 Juntas vieram as suas tropas, e prepararam contra mim o seu caminho, e se acamparam ao redor da minha tenda.13 Pôs longe de mim a meus irmãos, e os que me conhecem, como estranhos se apartaram de mim.14 Os meus parentes me deixaram, e os meus conhecidos se esqueceram de mim.15 Os meus domésticos e as minhas servas me reputaram como um estranho, e vim a ser um estrangeiro aos seus olhos.16 Chamei a meu criado, e ele não me respondeu; cheguei a suplicar-lhe com a minha própria boca.17 O meu hálito se fez estranho à minha mulher; tanto que supliquei o interesse dos filhos do meu corpo.18 Até os pequeninos me desprezam, e, levantando-me eu, falam contra mim.19 Todos os homens da minha confidência me abominam, e até os que eu amava se tornaram contra mim.20 Os meus ossos se apegaram à minha pele e à minha carne, e escapei só com a pele dos meus dentes.21 Compadecei-vos de mim, amigos meus, compadecei-vos de mim, porque a mão de Deus me tocou.22 Por que me perseguis assim como Deus, e da minha carne não vos fartais?23 Quem me dera agora, que as minhas palavras fossem escritas! Quem me dera, fossem gravadas num livro!24 E que, com pena de ferro, e com chumbo, para sempre fossem esculpidas na rocha.25 Porque eu sei que o meu Redentor vive, e que por fim se levantará sobre a terra.26 E depois de consumida a minha pele, contudo ainda em minha carne verei a Deus,27 Vê-lo-ei, por mim mesmo, e os meus olhos, e não outros o contemplarão; e por isso as minhas entranhas se consomem no meu interior.28 Na verdade, que devíeis dizer: Por que o perseguimos? Pois a raiz da acusação se acha em mim.29 Temei vós mesmos a espada; porque o furor traz os castigos da espada, para saberdes que há um juízo.