1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes. 2 Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God. 3 Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job. 4 Now Elihu had waited to speak unto Job, because they were elder than he. 5 And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said,
I am young, and ye are very old;
Wherefore I held back, and durst not show you mine opinion.
7 I said, Days should speak,
And multitude of years should teach wisdom.
8 But there is a spirit in man,
And the breath of the Almighty giveth them understanding.
9 It is not the great that are wise,
Nor the aged that understand justice.
10 Therefore I said, Hearken to me;
I also will show mine opinion.
11 Behold, I waited for your words,
I listened for your reasonings,
Whilst ye searched out what to say.
12 Yea, I attended unto you,
And, behold, there was none that convinced Job,
Or that answered his words, among you.
13 Beware lest ye say, We have found wisdom;
God may vanquish him, not man:
14 For he hath not directed his words against me;
Neither will I answer him with your speeches.
15 They are amazed, they answer no more:
They have not a word to say.
16 And shall I wait, because they speak not,
Because they stand still, and answer no more?
17 I also will answer my part,
I also will show mine opinion.
18 For I am full of words;
The spirit within me constraineth me.
19 Behold, my breast is as wine which hath no vent;
Like new wine-skins it is ready to burst.
20 I will speak, that I may be refreshed;
I will open my lips and answer.
21 Let me not, I pray you, respect any man’s person;
Neither will I give flattering titles unto any man.
22 For I know not to give flattering titles;
Else would my Maker soon take me away.