1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes. 2 Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God. 3 Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job. 4 Now Elihu had waited to speak unto Job, because they were elder than he. 5 And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.

6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said,

I am young, and ye are very old;

Wherefore I held back, and durst not show you mine opinion.

7 I said, Days should speak,

And multitude of years should teach wisdom.

8 But there is a spirit in man,

And the breath of the Almighty giveth them understanding.

9 It is not the great that are wise,

Nor the aged that understand justice.

10 Therefore I said, Hearken to me;

I also will show mine opinion.

11 Behold, I waited for your words,

I listened for your reasonings,

Whilst ye searched out what to say.

12 Yea, I attended unto you,

And, behold, there was none that convinced Job,

Or that answered his words, among you.

13 Beware lest ye say, We have found wisdom;

God may vanquish him, not man:

14 For he hath not directed his words against me;

Neither will I answer him with your speeches.

15 They are amazed, they answer no more:

They have not a word to say.

16 And shall I wait, because they speak not,

Because they stand still, and answer no more?

17 I also will answer my part,

I also will show mine opinion.

18 For I am full of words;

The spirit within me constraineth me.

19 Behold, my breast is as wine which hath no vent;

Like new wine-skins it is ready to burst.

20 I will speak, that I may be refreshed;

I will open my lips and answer.

21 Let me not, I pray you, respect any man’s person;

Neither will I give flattering titles unto any man.

22 For I know not to give flattering titles;

Else would my Maker soon take me away.