1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

1 Moreover Elihu answered and said,

2 Hear my words, ye wise men;

And give ear unto me, ye that have knowledge.

3 For the ear trieth words,

As the palate tasteth food.

4 Let us choose for us that which is right:

Let us know among ourselves what is good.

5 For Job hath said, I am righteous,

And God hath taken away my right:

6 Notwithstanding my right I am accounted a liar;

My wound is incurable, though I am without transgression.

7 What man is like Job,

Who drinketh up scoffing like water,

8 Who goeth in company with the workers of iniquity,

And walketh with wicked men?

9 For he hath said, It profiteth a man nothing

That he should delight himself with God.

10 Therefore hearken unto me, ye men of understanding:

Far be it from God, that he should do wickedness,

And from the Almighty, that he should commit iniquity.

11 For the work of a man will he render unto him,

And cause every man to find according to his ways.

12 Yea, of a surety, God will not do wickedly,

Neither will the Almighty pervert justice.

13 Who gave him a charge over the earth?

Or who hath disposed the whole world?

14 If he set his heart upon himself,

If he gather unto himself his spirit and his breath;

15 All flesh shall perish together,

And man shall turn again unto dust.

16 If now thou hast understanding, hear this:

Hearken to the voice of my words.

17 Shall even one that hateth justice govern?

And wilt thou condemn him that is righteous and mighty?—

18 Him that saith to a king, Thou art vile,

Or to nobles, Ye are wicked;

19 That respecteth not the persons of princes,

Nor regardeth the rich more than the poor;

For they all are the work of his hands.

20 In a moment they die, even at midnight;

The people are shaken and pass away,

And the mighty are taken away without hand.

21 For his eyes are upon the ways of a man,

And he seeth all his goings.

22 There is no darkness, nor thick gloom,

Where the workers of iniquity may hide themselves.

23 For he needeth not further to consider a man,

That he should go before God in judgment.

24 He breaketh in pieces mighty men in ways past finding out,

And setteth others in their stead.

25 Therefore he taketh knowledge of their works;

And he overturneth them in the night, so that they are destroyed.

26 He striketh them as wicked men

In the open sight of others;

27 Because they turned aside from following him,

And would not have regard in any of his ways:

28 So that they caused the cry of the poor to come unto him,

And he heard the cry of the afflicted.

29 When he giveth quietness, who then can condemn?

And when he hideth his face, who then can behold him?

Alike whether it be done unto a nation, or unto a man:

30 That the godless man reign not,

That there be none to ensnare the people.

31 For hath any said unto God,

I have borne chastisement, I will not offend any more:

32 That which I see not teach thou me:

If I have done iniquity, I will do it no more?

33 Shall his recompense be as thou wilt, that thou refusest it?

For thou must choose, and not I:

Therefore speak what thou knowest.

34 Men of understanding will say unto me,

Yea, every wise man that heareth me:

35 Job speaketh without knowledge,

And his words are without wisdom.

36 Would that Job were tried unto the end,

Because of his answering like wicked men.

37 For he addeth rebellion unto his sin;

He clappeth his hands among us,

And multiplieth his words against God.