1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]
1 Elihu also proceeded, and said,
2 Suffer me a little, and I will show thee;
For I have yet somewhat to say on God’s behalf.
3 I will fetch my knowledge from afar,
And will ascribe righteousness to my Maker.
4 For truly my words are not false:
One that is perfect in knowledge is with thee.
5 Behold, God is mighty, and despiseth not any:
He is mighty in strength of understanding.
6 He preserveth not the life of the wicked,
But giveth to the afflicted their right.
7 He withdraweth not his eyes from the righteous:
But with kings upon the throne
He setteth them for ever, and they are exalted.
8 And if they be bound in fetters,
And be taken in the cords of affliction;
9 Then he showeth them their work,
And their transgressions, that they have behaved themselves proudly.
10 He openeth also their ear to instruction,
And commandeth that they return from iniquity.
11 If they hearken and serve him,
They shall spend their days in prosperity,
And their years in pleasures.
12 But if they hearken not, they shall perish by the sword,
And they shall die without knowledge.
13 But they that are godless in heart lay up anger:
They cry not for help when he bindeth them.
14 They die in youth,
And their life perisheth among the unclean.
15 He delivereth the afflicted by their affliction,
And openeth their ear in oppression.
16 Yea, he would have allured thee out of distress
Into a broad place, where there is no straitness;
And that which is set on thy table would be full of fatness.
17 But thou art full of the judgment of the wicked:
Judgment and justice take hold on thee.
18 For let not wrath stir thee up against chastisements;
Neither let the greatness of the ransom turn thee aside.
19 Will thy cry avail, that thou be not in distress,
Or all the forces of thy strength?
20 Desire not the night,
When peoples are cut off in their place.
21 Take heed, regard not iniquity:
For this hast thou chosen rather than affliction.
22 Behold, God doeth loftily in his power:
Who is a teacher like unto him?
23 Who hath enjoined him his way?
Or who can say, Thou hast wrought unrighteousness?
24 Remember that thou magnify his work,
Whereof men have sung.
25 All men have looked thereon;
Man beholdeth it afar off.
26 Behold, God is great, and we know him not;
The number of his years is unsearchable.
27 For he draweth up the drops of water,
Which distil in rain from his vapor,
28 Which the skies pour down
And drop upon man abundantly.
29 Yea, can any understand the spreadings of the clouds,
The thunderings of his pavilion?
30 Behold, he spreadeth his light around him;
And he covereth the bottom of the sea.
31 For by these he judgeth the peoples;
He giveth food in abundance.
32 He covereth his hands with the lightning,
And giveth it a charge that it strike the mark.
33 The noise thereof telleth concerning him,
The cattle also concerning the storm that cometh up.