1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said,

2 If one assay to commune with thee, wilt thou be grieved?

But who can withhold himself from speaking?

3 Behold, thou hast instructed many,

And thou hast strengthened the weak hands.

4 Thy words have upholden him that was falling,

And thou hast made firm the feeble knees.

5 But now it is come unto thee, and thou faintest;

It toucheth thee, and thou art troubled.

6 Is not thy fear of God thy confidence,

And the integrity of thy ways thy hope?

7 Remember, I pray thee, who ever perished, being innocent?

Or where were the upright cut off?

8 According as I have seen, they that plow iniquity,

And sow trouble, reap the same.

9 By the breath of God they perish,

And by the blast of his anger are they consumed.

10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion,

And the teeth of the young lions, are broken.

11 The old lion perisheth for lack of prey,

And the whelps of the lioness are scattered abroad.

12 Now a thing was secretly brought to me,

And mine ear received a whisper thereof.

13 In thoughts from the visions of the night,

When deep sleep falleth on men,

14 Fear came upon me, and trembling,

Which made all my bones to shake.

15 Then a spirit passed before my face;

The hair of my flesh stood up.

16 It stood still, but I could not discern the appearance thereof;

A form was before mine eyes:

There was silence, and I heard a voice, saying,

17 Shall mortal man be more just than God?

Shall a man be more pure than his Maker?

18 Behold, he putteth no trust in his servants;

And his angels he chargeth with folly:

19 How much more them that dwell in houses of clay,

Whose foundation is in the dust,

Who are crushed before the moth!

20 Betwixt morning and evening they are destroyed:

They perish for ever without any regarding it.

21 Is not their tent-cord plucked up within them?

They die, and that without wisdom.