1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

1 Então Sofar de Naama tomou a palavra nestes termos:2 Ficará sem resposta o que fala muito, dar-se-á razão ao grande falador?3 Tua loquacidade fará calar a gente; zombarás sem que ninguém te repreenda?4 Dizes: Minha opinião é a verdadeira, sou puro a teus olhos.5 Oh! Se Deus pudesse falar, e abrir seus lábios para te responder,6 revelar-te os mistérios da sabedoria que são ambíguos para o espírito, saberias então que Deus esquece uma parte de tua iniqüidade.7 Pretendes sondar as profundezas divinas, atingir a perfeição do Todo-poderoso?8 Ela é mais alta do que o céu: que farás? É mais profunda que os infernos: como a conhecerás?9 É mais longa que a terra, mais larga que o mar.10 Se ele surge para aprisionar, se apela à justiça, quem o impedirá?11 Pois ele conhece os malfeitores, descobre a iniqüidade, presta atenção.12 Diante disso, uma cabeça oca poderia compreender, um asno tornar-se-ia razoável.13 Se voltares teu coração para Deus, e para ele estenderes os braços;14 se afastares de tuas mãos o mal, e não abrigares a iniqüidade debaixo de tua tenda,15 então poderás erguer a fronte sem mancha; serás estável, sem mais nenhum temor.16 Esquecerás daí por diante as tuas penas: como águas que passaram, serão apenas uma lembrança;17 o futuro te será mais brilhante do que o meio-dia, as trevas se mudarão em aurora;18 terás confiança e ficarás cheio de esperança: olhando em volta de ti, dormirás tranqüilo;19 repousarás sem que ninguém te inquiete muitos acariciarão teu rosto,20 mas os olhos dos maus serão consumidos; para eles, nenhum refúgio; não terão outra esperança senão em seu último suspiro.