1 Odpověděv pak Job, řekl:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

1 Jó tomou a palavra nestes termos:2 Sim; bem sei que é assim; como poderia o homem ter razão contra Deus?3 Se quisesse disputar com ele, não lhe responderia uma vez entre mil.4 Deus é sábio em seu coração e poderoso, quem pode afrontá-lo impunemente?5 Ele transporta os montes sem que estes percebam, ele os desmorona em sua cólera.6 Sacode a terra em sua base, e suas colunas são abaladas.7 Dá uma ordem ao sol que não se levante, põe um selo nas estrelas.8 Ele sozinho formou a extensão dos céus, e caminha sobre as alturas do mar.9 Ele criou a Grande Ursa, Órion, as Plêiades, e as câmaras austrais.10 Fez maravilhas insondáveis, prodígios incalculáveis.11 Ele passa despercebido perto de mim, toca levemente em mim sem que eu tenha percebido.12 Quem poderá impedi-lo de arrebatar uma presa? Quem lhe dirá: Por que fazes isso?13 De sua cólera Deus não volta atrás; diante dele jazem prosternados os auxiliares de Raab.14 Quem sou eu para replicar-lhe, para escolher argumentos contra ele?15 Ainda que eu tivesse razão, não responderia; pediria clemência a meu juiz.16 Se eu o chamasse, e ele não me respondesse, não acreditaria que tivesse ouvido a minha voz;17 ele, que me desfaz como um redemoinho, que multiplica minhas feridas sem manifestar o motivo,18 que não me deixa tomar fôlego, mas me enche de amarguras.19 Se se busca fortaleza, é ele o forte; se se busca o direito, quem o determinará?20 Se eu pretendesse ser justo, minha boca me condenaria; se fosse inocente, ela me declararia perverso.21 Inocente! Sim, eu o sou; pouco me importa a vida, desprezo a existência.22 Pouco importa; é por isso que eu disse que ele faz perecer o inocente como o ímpio.23 Se um flagelo causa de repente a morte, ele ri-se do desespero dos inocentes.24 A terra está entregue nas mãos dos maus, e ele cobre com um véu os olhos de seus juízes; se não é ele, quem é pois {que faz isso}?25 Os dias de minha vida são mais rápidos do que um corcel, fogem sem ter visto a felicidade26 passam como as barcas de junco, como a águia que se precipita sobre a presa27 Se decido esquecer minha queixa, abandonar meu ar triste e voltar a ser alegre,28 temo por todos os meus tormentos, sabendo que não me absolverás.29 Tenho certeza de ser condenado: o que me adianta cansar-me em vão?30 Por mais que me lavasse na neve, que limpasse minhas mãos na lixívia,31 tu me atirarias na imundície, e as minhas próprias vestes teriam horror de mim.32 {Deus} não é um homem como eu a quem possa responder, com quem eu possa comparecer na justiça,33 pois que não há entre nós árbitro que ponha sua mão sobre nós dois.34 Que {Deus} retire sua vara de cima de mim, para pôr um termo a seus medonhos terrores;35 então lhe falarei sem medo; pois, estou só comigo mesmo.