1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

1 Bildad de Chua falou então nestes termos:2 Quando acabarás de falar, e terás a sabedoria de nos deixar dizer?3 Por que nos consideras como animais, e por que passamos por estúpidos a teus olhos?4 Tu que te rasgas em teu furor, é preciso que por tua causa a terra seja abandonada, e que os rochedos mudem de lugar?5 Sim, a luz do mau se apagará, e a flama de seu fogo cessará de alumiar.6 A luz obscurece em sua tenda, e sua lâmpada sobre ele se apagará;7 seus passos firmes serão cortados, seus próprios desígnios os farão tropeçar.8 Seus pés se prendem numa rede, e ele anda sobre malhas.9 A armadilha o segura pelo calcanhar, um laço o aperta.10 Uma corda se esconde sob a terra para pegá-lo, uma armadilha, ao longo da vereda.11 De todas as partes temores o amedrontam, e perseguem-no passo a passo.12 A calamidade vem faminta sobre ele, a infelicidade está postada a seu lado.13 A pele de seu corpo é devorada, o filho mais velho da morte devora-lhe os membros;14 é arrancado da tenda, onde se sentia seguro, levam-no ao rei dos terrores.15 Podes estabelecer-te em sua tenda: ele não existe mais; o enxofre é espalhado em seu domínio.16 Por baixo suas raízes secam, e por cima seus ramos definham.17 Sua memória apaga-se da terra, nada mais lembra o seu nome na região.18 É arrojado da luz para as trevas, é desterrado do mundo.19 Não tem descendente nem posteridade em sua tribo, nem sobrevivente algum em sua morada.20 O Ocidente está estupefacto com sua sorte, o Oriente treme diante dela.21 Eis o que acontece com as tendas dos ímpios, os lugares habitados pelo homem que não conhece Deus.