1 Odpověděv pak Job, řekl:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
1 Jó tomou a palavra nestes termos:
2 Sois mesmo gente muito hábil, e convosco morrerá a sabedoria.
3 Tenho também o espírito como o vosso {não vos sou inferior}: quem, pois, ignoraria o que sabeis?
4 Os amigos escarnecem daquele que invoca Deus para que ele lhe responda, e zombam do justo e do inocente.
5 Vergonha para a infelicidade! É o modo de pensar do infeliz; só há desprezo para aquele cujo pé fraqueja.
6 As tendas dos bandidos gozam de paz; segurança para aqueles que provocam Deus, que não têm outro Deus senão o próprio braço.
7 Pergunta, pois, aos animais e eles te ensinarão; às aves do céu e elas te instruirão.
8 Fala {aos répteis} da terra, e eles te responderão, e aos peixes do mar, e eles te darão lições.
9 Entre todos esses seres quem não sabe que a mão de Deus fez tudo isso,
10 ele que tem em mãos a alma de tudo o que vive, e o sopro de vida de todos os humanos?
11 Não discerne o ouvido as palavras como o paladar discerne o sabor das iguarias?
12 A sabedoria pertence aos cabelos brancos, a longa vida confere a inteligência.
13 Em {Deus} residem sabedoria e poder; ele possui o conselho e a inteligência.
14 O que ele destrói não será reconstruído; se aprisionar um homem, ninguém há que o solte.
15 Quando faz as águas pararem, há seca; se as soltar, submergirão a terra.
16 Nele há força e prudência; ele conhece o que engana e o enganado;
17 faz os árbitros andarem descalços, torna os juízes estúpidos;
18 desata a cinta dos reis e cinge-lhes os rins com uma corda;
19 faz os sacerdotes andarem descalços, e abate os poderosos;
20 tira a palavra aos mais seguros de si mesmos e retira a sabedoria dos velhos;
21 derrama o desprezo sobre os nobres, afrouxa a cinta dos fortes,
22 põe a claro os segredos das trevas, e traz à luz a sombra da morte.
23 Torna grandes as nações, e as destrói; multiplica os povos, depois os suprime.
24 Tira a razão dos chefes da terra e os deixa perdidos num deserto sem pista;
25 andam às apalpadelas nas trevas, sem luz; tropeçam como um embriagado.