1 A odpovídaje Job, řekl:2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

1 Jó tomou então a palavra nestes termos:2 Ouvi, ouvi minhas palavras, que eu tenha pelo menos esse consolo de vossa parte.3 Permiti que eu fale; quando tiver falado, zombai à vontade.4 É de um homem que me queixo? E como não hei de perder a paciência?5 Olhai para mim; ireis ficar estupefactos, e poreis a mão sobre a boca.6 Quando penso nisso, fico estarrecido, e todo o meu corpo treme.7 Como é que os maus vivem, envelhecem, e cresce o seu vigor?8 Sua posteridade prospera diante deles, e seus descendentes sob seus olhos;9 sua casa é tranqüila, sem alarmes, a vara de Deus não os atinge.10 Seu touro é cada vez mais fecundo, sua vaca dá cria sem nunca abortar.11 Deixam os filhos correr como carneiros, e os seus pequenos saltam e brincam.12 Cantam ao som do pandeiro e da cítara, divertem-se ao som da flauta.13 Passam os dias na alegria, e descem tranqüilamente à região dos mortos.14 Ora, dizem a Deus: Afasta-te de nós, não queremos conhecer os teus caminhos;15 quem é o Todo-poderoso para que o sirvamos? Que vantagem temos em lhe fazer orações?16 A felicidade não está em suas mãos? Contudo, longe de mim esteja o modo de pensar dos ímpios!17 Quantas vezes vemos apagar-se a lâmpada dos ímpios, e a ruína desabar sobre eles?18 São eles como a palha ao sopro do vento, como a cinza tragada pelo turbilhão?19 Deus {assim dizem}, reserva para os filhos o castigo do pai. Que ele mesmo o puna, para que o sinta!20 Que veja com os próprios olhos a sua ruína, e ele mesmo beba da cólera do Todo-poderoso!21 Que se lhe dá do que será feito de sua casa depois dele, se o número de seus meses já está contado?22 É a Deus, que se irá ensinar a sabedoria, a ele, que julga os seres superiores?23 Um morre no seio da prosperidade, plenamente feliz e tranqüilo,24 os flancos cobertos de gordura, e a medula dos ossos cheia de seiva;25 o outro morre com a amargura na alma, sem ter gozado a felicidade;26 juntos se deitam na terra, e os vermes recobrem a ambos.27 Ah! conheço vossos pensamentos, os julgamentos iníquos que fazeis de mim.28 Dizeis: Onde está a casa do tirano, onde está a tenda em que habitavam os ímpios?29 Não interrogastes os viajantes? Contestaríeis seus testemunhos?30 No dia da infelicidade o ímpio é poupado, no dia da cólera ele escapa.31 Quem reprova diante dele o seu proceder, e lhe pede contas de seus atos?32 Levam-no ao sepulcro, ficarão de vigília em sua câmara funerária.33 Os torrões do vale são-lhe leves; todos os homens irão em sua companhia, e foram inumeráveis seus predecessores.34 Que significam, pois, essas vãs consolações? Todas as vossas respostas são apenas perfídia.