1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

1 Sofar de Naama falou nestes termos:2 É por isso que meus pensamentos me sugerem uma resposta, e estou impaciente por falar.3 Ouvi queixas injuriosas, foram palavras vãs que responderam a meu espírito.4 Não sabes bem que, em todos os tempos, desde que o homem foi posto na terra,5 o triunfo dos maus é breve, e a alegria do ímpio só dura um instante?6 Ainda mesmo que sua estatura chegasse até o céu e sua cabeça tocasse a nuvem,7 como o seu próprio esterco, ele perece para sempre, e aqueles que o viam, indagam onde ele está.8 Como um sonho, ele voa, ninguém mais o encontra, desaparece como uma visão noturna.9 O olho que o viu, já não mais o vê, nem o verá mais a sua morada.10 Seus filhos aplacarão os pobres, suas mãos restituirão suas riquezas.11 Seus ossos estavam cheios de vigor juvenil, sua mocidade deita-se com ele no pó.12 Se o mal lhe foi doce na boca, se o ocultou debaixo da língua,13 se o reteve e não o abandonou, se o saboreou com seu paladar,14 esse alimento se transformará em suas entranhas, e se converterá interiormente em fel de áspides.15 Vomitará as riquezas que engoliu; Deus as fará sair-lhe do ventre.16 Sugava o veneno de áspides, a língua da víbora o matará.17 Não verá correr os riachos de óleo, as torrentes de mel e de leite.18 Vomitará seu ganho, sem poder engoli-lo, não gozará o fruto de seu tráfico.19 Porque maltratou, desamparou os pobres, roubou uma casa que não tinha construído,20 porque sua avidez é insaciável, não salvará o que lhe era mais caro.21 Nada escapava à sua voracidade: é por isso que sua felicidade não há de durar.22 Em plena abundância, sentirá escassez; todos os golpes da infelicidade caem sobre ele.23 Para encher-lhe o ventre {Deus} desencadeia o fogo de sua cólera, e fará chover a dor sobre ele.24 Se foge diante da arma de ferro, o arco de bronze o traspassa,25 um dardo sai-lhe das costas, um aço fulgurante sai-lhe do fígado. O terror desaba sobre ele,26 e ser-lhe-ão reservadas as trevas. Um fogo, que o homem não acendeu, o devora e consome o que sobra em sua tenda.27 Os céus revelam seu crime, a terra levanta-se contra ele,28 uma torrente joga-se contra sua casa, que é levada no dia da cólera divina.29 Tal é a sorte que Deus reserva ao mau, e a herança que Deus lhe destina.