1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

1 Há lugares de onde se tira a prata, lugares onde o ouro é apurado;2 o ferro é extraído do solo, o cobre é extraído de uma pedra fundida.3 Foi posto um fim às trevas, escavaram-se as últimas profundidades da rocha obscura e sombria.4 Longe dos lugares habitados {o mineiro} abre galerias que são ignoradas pelos pés dos transeuntes; suspenso, vacila longe dos humanos.5 A terra, que produz o pão, é sacudida em suas entranhas como se fosse pelo fogo.6 As rochas encerram a safira, assim como o pó do ouro.7 A águia não conhece a vereda, o olho do abutre não a viu;8 os altivos animais não a pisaram, o leão não passou por ela.9 O homem põe a mão no sílex, derruba as montanhas pela base;10 fura galerias nos rochedos, o olho pode ver nelas todos os tesouros.11 Explora as nascentes dos rios, e põe a descoberto o que estava escondido.12 Mas a sabedoria, de onde sai ela? Onde está o jazigo da inteligência?13 O homem ignora o caminho dela, ninguém a encontra na terra dos vivos.14 O abismo diz: Ela não está em mim. Não está comigo, diz o mar.15 Não pode ser adquirida com ouro maciço, não pode ser comprada a peso de prata.16 Não pode ser posta em balança com o ouro de Ofir, com o ônix precioso ou a safira.17 Não pode ser comparada nem ao ouro nem ao vidro, ninguém a troca por vaso de ouro fino.18 Quanto ao coral e ao cristal, nem se fala, a sabedoria vale mais do que as pérolas.19 Não pode ser igualada ao topázio da Etiópia, não pode ser equiparada ao mais puro ouro.20 De onde vem, pois, a sabedoria? Onde está o jazigo da inteligência?21 Um véu a oculta de todos os viventes, até das aves do céu ela se esconde.22 Dizem o inferno e a morte: Apenas ouvimos falar dela.23 Deus conhece o caminho para encontrá-la, é ele quem sabe o seu lugar,24 porque ele vê até os confins da terra, e enxerga tudo o que há debaixo do céu.25 Quando ele se ocupava em pesar os ventos, e em regular a medida das águas,26 quando fixava as leis da chuva, e traçava uma rota aos relâmpagos,27 então a viu e a descreveu, penetrou-a e escrutou-a.28 Depois disse ao homem: O temor do Senhor, eis a sabedoria; fugir do mal, eis a inteligência.