1 Le donne savie edificano le lor case; Ma la stolta la sovverte con le sue mani

2 Chi cammina nella sua dirittura riverisce il Signore; Ma chi è stravolto nelle sue vie lo sprezza

3 Nella bocca dello stolto è la bacchetta dell’alterezza; Ma le labbra de’ savi li guardano

4 Dove non son buoi, il granaio è vuoto; Ma l’abbondanza della ricolta è per la forza del bue

5 Il testimonio verace non mente; Ma il falso testimonio sbocca bugie

6 Lo schernitore cerca la sapienza, e non la trova punto; Ma la scienza agevolmente si acquista dall’uomo intendente

7 Vattene via d’innanzi all’uomo stolto, E d’innanzi a colui, nel quale non avrai conosciute labbra di scienza

8 La sapienza dell’uomo è di considerar la sua via; Ma la follia degli stolti è inganno

9 Gli stolti si fanno beffe del commetter misfatto; Ma fra gli uomini diritti è la benevolenza

10 Il cuore di ciascuno conosce l’amaritudine dell’anima sua; Ed altresì alcuno strano non è mescolato nella sua allegrezza

11 La casa degli empi sarà distrutta; Ma il tabernacolo degli uomini diritti fiorirà

12 Vi è tal via che pare diritta all’uomo, Il fine della quale son le vie della morte

13 Come di troppo ridere duole il cuore, Così la fine dell’allegrezza è dolore

14 Chi è sviato di cuore sarà saziato delle sue vie; E più ch’esso lo sarà l’uomo da bene delle sue

15 Lo scempio crede ogni cosa; Ma l’avveduto considera i suoi passi

16 Il savio teme, e si ritrae dal male; Ma lo stolto trascorre, e si tien sicuro

17 Chi è pronto all’ira commette follia; E l’uomo malizioso è odiato

18 Gli scempi erederanno la stoltizia; Ma i prudenti coroneranno il lor capo di scienza

19 I malvagi saranno abbassati davanti a’ buoni; E gli empi saranno alle porte del giusto

20 Il povero è odiato eziandio dal suo prossimo; Ma molti son gli amici del ricco

21 Chi sprezza il suo prossimo pecca; Ma beato chi ha pietà de’ poveri

22 Quelli che macchinano del male non sono eglino traviati? Ma benignità e verità sarà usata inverso coloro che pensano del bene

23 In ogni fatica vi è del profitto; Ma il parlar delle labbra torna solo in inopia

24 Le ricchezze de’ savi sono la lor corona; Ma la follia degli stolti è sempre follia

25 Il testimonio verace libera le anime; Ma il falso sbocca bugie

26 Nel timor del Signore vi è confidanza fortissima; E vi sarà un ricetto per li figliuoli di colui che teme Iddio.

27 Il timor del Signore è una fonte di vita, Per ritrarsi da’ lacci della morte

28 La magnificenza del re è nella moltitudine del popolo; Ma la ruina del principe è nel mancamento della gente

29 Chi è lento all’ira è di gran prudenza; Ma chi è pronto al cruccio eccita la follia

30 Il cuor sano è la vita delle carni; Ma l’invidia è il tarlo delle ossa

31 Chi oppressa il povero fa onta a colui che l’ha fatto; Ma chi ha pietà del bisognoso l’onora

32 L’empio sarà traboccato per la sua malvagità; Ma il giusto spera eziandio nella sua morte

33 La sapienza riposa nel cuore dell’uomo intendente, Ed è riconosciuta in mezzo degli stolti

34 La giustizia innalza la nazione; Ma il peccato è il vituperio de’ popoli

35 Il favor del re è verso il servitore intendente; Ma la sua indegnazione è contro a quello che reca vituperio

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.