1 Gli empi fuggono, senza che alcuno li perseguiti; Ma i giusti stanno sicuri, come un leoncello

2 Come il paese, per li suoi misfatti, cangia spesso di principe; Così, per amor degli uomini savi ed intendenti, Il principe vive lungamente

3 L’uomo povero, che oppressa i miseri, È come una pioggia strabocchevole, che fa che non vi è del pane

4 Coloro che lasciano la Legge lodano gli empi; Ma coloro che la guardano fanno loro la guerra

5 Gli uomini dati al male non intendono la dirittura; Ma quelli che cercano il Signore intendono ogni cosa

6 Meglio vale il povero che cammina nella sua integrità, Che il perverso che cammina per due vie, benchè egli sia ricco

7 Chi guarda la Legge è figliuolo intendente; Ma chi è compagno de’ ghiottoni fa vergogna a suo padre

8 Chi accresce i suoi beni con usura e con interesse, Li aduna per colui che dona a’ poveri

9 Chi rivolge indietro l’orecchio, per non udir la Legge, La sua orazione altresì sarà in abbominio

10 Chi travia gli uomini diritti per via cattiva. Caderà egli stesso nella sua fossa; Ma gli uomini intieri erederanno il bene

11 Il ricco si reputa savio; Ma il povero intendente l’esamina

12 Quando i giusti trionfano, la gloria è grande; Ma quando gli empi sorgono, gli uomini son ricercati

13 Chi copre i suoi misfatti non prospererà; Ma chi li confessa, e li lascia, otterrà misericordia

14 Beato l’uomo che si spaventa del continuo; Ma chi indura il suo cuore caderà nel male

15 Un signore empio, che signoreggia sopra un popolo povero, È un leon ruggente, ed un orso affamato

16 Un rettore privo di ogni prudenza fa anche molte storsioni; Ma quel che odia l’avarizia prolungherà i suoi giorni

17 L’uomo che fa violenza nel sangue alle persone, Fuggirà fino alla fossa, e niuno lo potrà sostenere

18 Chi cammina in integrità sarà salvo; Ma il perverso, che cammina per due vie, caderà in un tratto

19 Chi lavora la sua terra sarà saziato di pane; Ma chi va dietro agli uomini da nulla sarà saziato di povertà

20 L’uomo leale avrà molte benedizioni; Ma chi si affretta di arricchire non sarà tenuto innocente

21 Egli non è bene di aver riguardo alla qualità delle persone; E per un boccon di pane l’uomo commette misfatto

22 Chi si affretta di arricchire è uomo d’occhio maligno, E non sa che povertà gli avverrà

23 Chi riprende alcuno ne avrà in fine maggior grazia Che chi lo lusinga con la lingua

24 Chi ruba suo padre e sua madre, E dice: Non vi è misfatto alcuno, È compagno del ladrone

25 Chi ha l’animo gonfio muove contese; Ma chi si confida nel Signore sarà ingrassato

26 Chi si confida nel suo cuore è stolto; Ma chi cammina in sapienza scamperà

27 Chi dona al povero non avrà alcun bisogno; Ma chi nasconde gli occhi da esso avrà molte maledizioni

28 Quando gli empi sorgono, gli uomini si nascondono; Ma quando periscono, i giusti moltiplicano

1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.