1 LE sentenze di Salomone. Il figliuol savio rallegra il padre; Ma il figliuolo stolto è il cordoglio di sua madre
2 I tesori d’empietà non giovano; Ma la giustizia riscuote da morte.
3 Il Signore non lascerà aver fame all’anima del giusto; Ma egli sovverte la sostanza degli empi
4 La man rimessa fa impoverire; Ma la mano de’ diligenti arricchisce
5 Chi raccoglie nella state è un figliuolo avveduto; Ma chi dorme nella ricolta è un figliuolo che fa vituperio
6 Benedizioni sono sopra il capo del giusto; Ma la violenza coprirà la bocca degli empi
7 La memoria del giusto è in benedizione; Ma il nome degli empi marcirà
8 Il savio di cuore riceve i comandamenti; Ma lo stolto di labbra andrà in precipizio
9 Chi cammina in integrità cammina in sicurtà; Ma chi perverte le sue vie sarà fiaccato
10 Chi ammicca con l’occhio reca molestia; Ma lo stolto di labbra andrà in precipizio
11 La bocca del giusto è una fonte viva; Ma la violenza coprirà la bocca degli empi
12 L’odio muove contese; Ma la carità ricopre ogni misfatto
13 La sapienza si trova nelle labbra dell’intendente; Ma il bastone è per lo dosso di chi è scemo di senno
14 I savi ripongono appo loro la scienza; Ma la bocca dello stolto è una ruina vicina
15 Le facoltà del ricco son la sua forte città; Ma la povertà de’ bisognosi è il loro spavento
16 Le opere de’ giusti sono a vita; Ma quello che l’empio produce è a peccato
17 Chi osserva l’ammaestramento è un cammino a vita; Ma chi lascia la correzione fa traviare
18 Chi copre l’odio è uomo di labbra bugiarde; E chi sbocca infamia è stolto
19 In moltitudine di parole non manca misfatto; Ma chi rattiene le sue labbra è prudente
20 La lingua del giusto è argento eletto; Ma il cuor degli empi è ben poca cosa.
21 Le labbra del giusto pascono molti; Ma gli stolti muoiono per mancamento di senno
22 La benedizione del Signore è quella che arricchisce; E la fatica non le sopraggiugne nulla
23 Il commettere scelleratezza è allo stolto come uno scherzare; Così è la sapienza all’uomo d’intendimento
24 Egli avverrà all’empio ciò ch’egli teme; Ma Iddio darà a’ giusti ciò che desiderano.
25 Come il turbo passa via di subito, così l’empio non è più; Ma il giusto è un fondamento perpetuo
26 Quale è l’aceto a’ denti, e il fumo agli occhi, Tale è il pigro a quelli che lo mandano
27 Il timor del Signore accresce i giorni; Ma gli anni degli empi saranno scorciati.
28 L’aspettar de’ giusti è letizia; Ma la speranza degli empi perirà
29 La via del Signore è una fortezza all’uomo intiero; Ma ella è spavento agli operatori d’iniquità.
30 Il giusto non sarà giammai in eterno scrollato; Ma gli empi non abiteranno la terra
31 La bocca del giusto produce sapienza; Ma la lingua perversa sarà troncata.
32 Le labbra del giusto conoscono ciò che è gradevole; Ma la bocca dell’empio non è altro che perversità
1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.