1 Il vino è schernitore, e la cervogia è tumultuante; E chiunque ne è vago non è savio
2 Il terrore del re è come il ruggito del leoncello; Chi lo provoca ad indegnazione pecca contro a sè stesso
3 Egli è gloria all’uomo di rimanersi di contesa; Ma chiunque è stolto si fa schernire
4 Il pigro non ara per cagion del freddo; E poi nella ricolta va accattando, e non trova nulla
5 Il consiglio nel cuor dell’uomo è un’acqua profonda; E l’uomo intendente l’attignerà
6 Il più degli uomini predicano ciascuno la sua benignità; Ma chi troverà un uomo verace?
7 I figliuoli del giusto, che cammina nella sua integrità, Saranno beati dopo di lui
8 Il re, sedendo sopra il trono del giudicio, Dissipa ogni male con gli occhi suoi
9 Chi può dire: Io ho purgato il mio cuore, Io son netto del mio peccato?
10 Doppio peso, e doppio staio, Sono amendue cosa abbominevole al Signore
11 Fin da fanciullo l’uomo è riconosciuto da’ suoi atti, Se egli sarà puro, e se le sue opere saranno diritte
12 Il Signore ha fatte amendue queste cose: E l’orecchio che ode, e l’occhio che vede
13 Non amare il sonno, che tu non impoverisca; Tieni gli occhi aperti, e sarai saziato di pane
14 Chi compera dice: Egli è cattivo, egli è cattivo; Ma quando se n’è andato, allora si vanta
15 Vi è dell’oro, e delle perle assai; Ma le labbra di scienza sono un vaso prezioso
16 Prendi pure il vestimento di chi ha fatta sicurtà per lo strano; Prendi pegno da lui per gli stranieri
17 Il pane acquistato con frode è soave all’uomo; Ma poi la sua bocca si trova piena di ghiaia
18 I disegni son renduti stabili con consiglio; Fa’ dunque la guerra con prudenti deliberazioni
19 Chi va sparlando palesa il segreto: Non rimescolarti adunque con chi è allettante di labbra
20 La lampana di chi maledice suo padre, o sua madre, Sarà spenta nelle più oscure tenebre
21 L’eredità acquistata di subito da principio Non sarà benedetta alla fine
22 Non dire: Io renderò il male; Aspetta il Signore, ed egli ti salverà
23 Doppio peso è cosa abbominevole al Signore; E le bilance fallaci non sono buone
24 I passi dell’uomo sono dal Signore; E come intenderà l’uomo la sua via?
25 Dire inconsideratamente: Questa è cosa sacra; E riflettere dopo aver fatti i voti, è un laccio all’uomo
26 Il re savio dissipa gli empi, E rimena la ruota sopra loro
27 L’anima dell’uomo è una lampana del Signore, Che investiga tutti i segreti nascondimenti del ventre
28 Benignità e verità guardano il re; Ed egli ferma il suo trono per benignità
29 La forza de’ giovani è la lor gloria; E l’onor de’ vecchi è la canutezza
30 I lividori delle battiture, e le percosse che penetrano addentro nel ventre Sono una lisciatura nel malvagio
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.