Salmos 142

Maschil of David; A Prayer when he was in the cave.

1 I cried unto the LORD with my voice; with my voice unto the LORD did I make my supplication.*142.1 Maschil…: or, A Psalm of David, giving instruction

2 I poured out my complaint before him; I shewed before him my trouble.

3 When my spirit was overwhelmed within me, then thou knewest my path. In the way wherein I walked have they privily laid a snare for me.

4 I looked on my right hand, and beheld, but there was no man that would know me: refuge failed me; no man cared for my soul.*142.4 I looked…: or, Look on the right hand, and see*142.4 failed…: Heb. perished from me*142.4 cared…: Heb. sought after

5 I cried unto thee, O LORD: I said, Thou art my refuge and my portion in the land of the living.

6 Attend unto my cry; for I am brought very low: deliver me from my persecutors; for they are stronger than I.

7 Bring my soul out of prison, that I may praise thy name: the righteous shall compass me about; for thou shalt deal bountifully with me.

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.