Deuteronômio 32

1 *Dt 4.26;Is 1.2Ouvi, ó céus, e falarei;

e ouça a terra as palavras da minha boca.

2 *Is 55.10-11Caia o meu ensino como a chuva,

destile o meu discurso como o orvalho;

como o chuvisco sobre a terra,

como as chuvinhas sobre a erva.

3 *Êx 33.19;34.5-6Porque proclamarei o nome de Jeová.

*Dt 3.24;5.24Engrandecei o nosso Deus.

4 *Dt 32.15,18,30Ele é a Rocha, e as suas obras são perfeitas,

*Gn 18.25porque todos os seus caminhos são justiça.

*Dt 7.9Deus, fiel e sem iniquidade, justo e reto é ele.

5 *Dt 4.25;31.29Procederam corruptamente com ele, não são seus filhos; é essa a sua mancha.

*Mt 17.17Eles são geração perversa e deformada.

6 É assim que tratas a Jeová,

*Dt 32.28Ó povo insensato e ignorante?

*Dt 1.31Não é ele teu pai, que te adquiriu?

*Dt 32.15Ele te fez e te estabeleceu.

7 Lembra-te dos dias da antiguidade,

Considera os anos de gerações sucessivas.

*Êx 12.26;Sl 78.5-8Pergunta a teu pai, e ele te informará;

aos anciãos, e eles to dirão.

8 Quando o Altíssimo dava às nações a sua herança,

quando separava os filhos dos homens,

fixou os limites dos povos

*Gn 11.8;Êx 33.16;Nm 23.9segundo o número dos filhos de Israel.

9 *1Rs 8.51,53;Jr 10.16Pois a porção de Jeová é o seu povo,

Jacó é a parte da sua herança.

10 *Dt 1.19Ele o achou numa terra deserta

e na solidão ululante dum ermo;

cercou-o, cuidou dele,

guardou-o como *Sl 17.8;Zc 2.8a menina dos seus olhos.

11 *Dt 33.12;Êx 19.4Como uma águia que desperta o seu ninho,

que adeja sobre seus filhos,

*Sl 18.10-18ele estendeu as suas asas, os tomou,

os levou sobre as suas asas.

12 *Dt 4.35,39Só Jeová o conduziu,

*Dt 32.39;Is 43.12e não havia com ele deus estranho.

13 *Is 58.14Fê-lo cavalgar sobre os altos da terra

e comeu a novidade do campo;

*Dt 8.8;Sl 81.16fê-lo chupar mel do penhasco

e azeite, da dura pederneira,

14 Coalhada de vacas, leite de ovelhas,

com gordura de cordeiros,

carneiros da casta de Basã e bodes,

*Sl 81.16;147.14com o mais escolhido trigo.

Bebeste do sangue da uva, o vinho espumante.

15 *Dt 31.20Mas Jesurum engordou e deu coices

(Tu te engordaste, te engrossaste, te fartaste!),

*Jz 10.6abandonou a Deus, *Dt 32.6que o fez

e tratou com desprezo a *Dt 32.4Rocha da sua salvação.

16 *Sl 78.58Com deuses estranhos, o provocaram a zelos,

*Sl 106.29com abominações, o irritaram.

17 *Lv 17.7;1Co 10.20Ofereceram sacrifícios a sedins, que não são Deus,

*Dt 28.64a deuses que não conheceram,

*Jz 5.8a deuses novos, que apareceram há pouco,

diante dos quais vossos pais não tremeram.

18 *Dt 32.4Olvidaste a Rocha que te gerou

*Sl 106.21e esqueceste-te do Deus que te deu o ser.

19 *Lv 26.30;Sl 106.40Jeová viu isso e os desprezou,

*Jr 44.21-23porque o provocaram seus filhos e suas filhas.

20 Então, disse: Esconderei deles o meu rosto,

*Dt 31.29verei qual será o seu fim,

*Dt 32.5porque são uma geração perversa,

*Dt 9.23filhos em quem não há fidelidade.

21 *Dt 32.16Eles me provocaram a zelos com aquilo que não é Deus,

irritaram-me com as suas *Dt 32.17;1Rs 16.13,26vaidades.

*Rm 10.19Eu os provocarei a zelos com aquele que não é povo,

irritá-los-ei com uma nação insensata.

22 *Nm 16.33-35;Sl 18.7-8Porque um fogo está acendido na minha ira,

arde até o mais profundo Sheol,

*Lv 26.20devora a terra e a sua novidade

e incendeia os fundamentos dos montes.

23 *Dt 29.21Amontoarei males sobre eles,

*Sl 18.14;45.5esgotarei as minhas setas contra eles.

24 *Dt 28.22,48Consumidos serão de fome e devorados de raios

*Sl 91.6e de amarga destruição.

*Lv 26.22Enviarei entre eles os dentes das feras,

*Am 5.18-19juntamente com o veneno dos que se arrastam no pó.

25 *Lm 1.20;Ez 7.15Por fora, devastará a espada,

e, por dentro, o pavor,

*2Cr 36.17;Lm 2.21tanto ao mancebo como à virgem,

a criança de mama bem como ao homem encanecido.

26 Eu teria dito: *Dt 4.27;28.64despedaçá-los-ei,

*Dt 9.14farei cessar dentre os homens a sua memória,

27 *Dt 9.26Se eu não receasse a vexação do inimigo,

e que os seus adversários, iludindo-se,

dissessem: *Nm 15.30A nossa mão está exaltada,

e não é Jeová que tem feito todas essas coisas.

28 *Dt 32.6Porque são gente falta de conselhos,

e neles não há entendimento.

29 *Dt 5.29Se tivessem sido sábios, entenderiam isso,

*Dt 31.29discerniriam o seu fim.

30 *Lv 26.7-8Como poderia um só perseguir a mil,

e dois pôr em fuga a dez mil,

se a sua *Dt 32.4Rocha lhos não vendera,

e Jeová lhos não entregara?

31 Porque a rocha deles não é como a nossa Rocha,

*Êx 14.25sendo os nossos próprios inimigos os juízes.

32 Pois a sua vide é da vide de Sodoma

e dos campos de Gomorra.

As suas uvas são uvas de *Dt 29.18veneno,

os seus cachos são amargos.

33 O seu vinho é fel de répteis

e peçonha cruel de serpentes.

34 *Jr 44.21Não é isso depositado comigo,

selado nos meus tesouros?

35 *Rm 12.19Minha é a vingança e a recompensa,

*Jr 23.12ao tempo em que resvalar o seu pé;

*Ez 7.5-10pois perto está o dia da sua calamidade,

e o que lhes há de acontecer se apressará.

36 *Hb 10.30Porque Jeová vindicará ao seu povo

*Dt 30.1-3;Lv 26.43-45e se arrependerá no tocante aos seus servos,

quando vir que o poder deles já se foi,

e que não resta nem escravo nem livre.

37 Ele dirá: *Jr 2.28Onde estão os seus deuses,

a rocha em quem procuravam refúgio?

38 *Nm 25.1-2Os que comiam a gordura dos sacrifícios deles

e bebiam o vinho das libações que eles ofereciam,

*Jr 11.12levantem-se esses e vos ajudem,

e haja sobre vós um abrigo.

39 *Is 41.4;43.10Vede agora que Eu, sim Eu, sou Ele,

*Dt 32.12e que não há outro deus comigo.

*1Sm 2.6Eu faço morrer e faço viver;

*Sl 51.8eu firo e eu saro;

*Sl 50.22não há quem possa livrar da minha mão.

40 Pois *Ez 20.5-6levanto a mão ao céu

e digo: Como eu vivo para sempre,

41 *Is 34.6-8se eu afiar a minha espada reluzente,

se a minha mão pegar neste juízo,

*Jr 50.28-32retribuirei vingança aos meus adversários

e recompensarei aos que me odeiam.

42 *Dt 32.23De sangue embriagarei as minhas setas

*Jr 12.12;46.10,14(a minha espada devorará carne)

do sangue dos mortos e dos cativos,

das cabeças cabeludas dos inimigos.

43 *Rm 15.10Louvai, ó nações, o seu povo,

*2Rs 9.7porque ele vingará o sangue dos seus servos,

*Is 1.24-25tomará vingança dos seus adversários

*Sl 65.3;79.9e fará expiação pela sua terra, pelo seu povo.

Exortação a que seja observada a lei

44 Veio Moisés e falou todas as palavras deste cântico aos ouvidos do povo, ele e *Nm 13.8,16Oseias*ou Josué., filho de Num. 45 Tendo Moisés acabado de falar todas estas palavras a todo o Israel, 46 disse-lhes: *Ez 40.4;44.5Aplicai o vosso coração a todas as palavras que hoje testifico contra vós, para que ordeneis a *Dt 4.9vossos filhos que cuidem de cumprir todas as palavras desta lei. 47 Isso não é para vós coisa de somenos importância, pois *Dt 8.3;30.20é a vossa vida, e *Dt 4.40;33.25por isso prolongareis os vossos dias na terra que estais passando o Jordão para possuirdes.

Moisés recebe ordem de subir ao monte Nebo

48 Naquele mesmo dia, falou Jeová a Moisés: 49 *Dt 3.27;Nm 27.12-14Subirás a este monte de Abarim, ao monte Nebo, que está na terra de Moabe, defronte de Jericó, e verás a terra de Canaã, que eu estou dando aos filhos de Israel por possessão. 50 Morrerás no monte, ao qual tu hás de subir, e *Gn 25.8te recolherás ao teu povo, assim como Arão, teu irmão, morreu no monte Hor e se recolheu a seu povo, 51 *Nm 20.12porque pecastes contra mim no meio dos filhos de Israel, junto as águas de Meribá de Cades, no *Nm 27.14deserto de Zim, e porque não me santificastes no meio dos filhos de Israel. 52 *Dt 34.1-3Por isso, verás de longe a terra; porém *Dt 1.37;3.27lá não entrarás, na terra que eu estou dando aos filhos de Israel.

1 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých. 2 Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu, 3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu, 4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest. 5 Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho. 6 Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě. 7 Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě. 8 Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských. 9 Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho. 10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého. 11 Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých: 12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců. 13 Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého, 14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil. 15 Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého. 16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej. 17 Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši. 18 Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého. 19 To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým, 20 A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry. 21 Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím. 22 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor. 23 Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně. 24 Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských. 25 Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém. 26 Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich, 27 Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí. 28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti. 29 Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své. 30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je. 31 Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou. 32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné. 33 Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada. 34 Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých? 35 Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně. 36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže. 37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli? 38 Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta. 39 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé. 40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky. 41 Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím. 42 Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely. 43 Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj. 44 I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun. 45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému, 46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je. 47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán. 48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným. 50 A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému. 51 Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských. 52 Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.