Deuteronômio 31

Moisés nomeia Josué seu sucessor

1 Foi Moisés e falou estas palavras a todo o Israel. 2 Disse-lhes: Hoje, completo *Dt 34.7cento e vinte anos de idade. Já não poderei mais sair e entrar; e Jeová me disse: *Dt 1.37Não passarás este Jordão. 3 É Jeová, teu Deus, que está passando diante de ti. Ele destruirá estas nações de diante de ti, e tu as desapossarás. *Nm 27.18Josué vai passar diante de ti, como Jeová disse. 4 Jeová lhes fará a eles como fez a Seom e a Ogue, reis dos amorreus, aos quais destruiu, bem como a sua terra. 5 Jeová vô-los entregará, e lhes fareis segundo todo o mandamento que vos tenho ordenado. 6 Sede corajosos e fortes; *Dt 20.1não temais, nem vos atemorizeis diante deles, porque Jeová, teu Deus, é quem vai contigo. *Hb 13.5Ele não te deixará, nem te desamparará. 7 Chamou Moisés a Josué e disse-lhe à vista de todo o Israel: *Dt 1.38;3.28Sê corajoso e forte, porque tu entrarás com este povo na terra que Jeová prometeu, com juramento, a seus pais que lhes havia de dar. Tu os farás herdá-la. 8 Jeová é quem vai adiante de ti. Ele estará contigo; *Dt 31.6não te deixará, nem te desamparará. Não temerás, nem te espantarás.

A lei deve ser lida ao povo de sete em sete anos

9 Moisés escreveu esta lei e a entregou aos sacerdotes, filhos de Levi, *Dt 31.25-26;10.8;Nm 4.5-6,15que levavam a arca da Aliança de Jeová, e a todos os anciãos de Israel. 10 Ordenou-lhes Moisés, dizendo: Ao fim de cada sete anos, no tempo determinado *Dt 15.1-2do ano da remissão, na Festa dos Tabernáculos, 11 quando todo o Israel vier a comparecer perante Jeová, teu Deus, *Dt 12.5no lugar que escolher, lerás esta lei diante de todo o Israel aos seus ouvidos. 12 Congrega o povo, os homens, as mulheres, os pequeninos e o peregrino que está das tuas portas para dentro, para que ouçam e *Dt 4.10para que aprendam, e temam a Jeová, teu Deus, e cuidem de cumprir todas as palavras desta lei; 13 para que seus filhos que não a tinham conhecido, ouçam e aprendam a temer a Jeová, vosso Deus, todo o tempo que viverdes na terra, para possuir a qual estais passando o Jordão.

Deus dá a Josué o encargo do povo

14 Jeová disse a Moisés: *Dt 4.22;32.50;Nm 27.12-13Eis que vêm chegando os dias em que hás de morrer. Chama a Josué, e apresentai-vos na tenda da revelação, para que eu lhe dê ordens. *Êx 33.9-11Foram Moisés e Josué e apresentaram-se na tenda da revelação. 15 *Êx 33.9Então, apareceu Jeová na tenda na coluna de nuvem; e a coluna de nuvem estacionou sobre a porta da Tenda. 16 Disse Jeová a Moisés: Eis *Gn 15.15que tu estás para dormir com teus pais. *Dt 4.25-28;Jz 2.11-12Este povo se levantará, e no meio de si mesmo idolatrará os deuses estranhos da terra na qual está entrando, e *Jz 10.6abandonar-me-á, e violará a minha aliança que fiz com ele. 17 *Jz 2.14;6.13Acender-se-á a minha ira contra ele naquele dia, e o abandonarei. Esconderei dele o meu rosto, e ele será devorado. Sobre ele virão muitos males e aflições, de sorte que dirá naquele dia: Não é, porventura, por não estar Deus no meio de mim, que estes males me sobrevieram? 18 Eu, certamente, esconderei o meu rosto naquele dia, por causa de todos os males que ele tiver feito, por se haver tornado para outros deuses. 19 Agora, *Dt 31.22escrevei para vós este cântico, e tu ensina-o aos filhos de Israel. Põe-no nas suas bocas, para que este cântico me sirva de testemunho contra os filhos de Israel, 20 *Dt 6.10-12;8.10,19;11.16-17porque o introduzirei na terra que prometi, com juramento, a seus pais, terra que mana leite e mel. Comerá, e fartar-se-á, e *Dt 32.15-17engordará e se voltará para outros deuses; servi-los-á, desprezar-me-á e violará a minha aliança. 21 *Dt 4.30;Lv 26.41Quando lhe sobrevierem muitos males e aflições, falará em testemunho diante dele este cântico; pois a sua semente o trará na boca sem jamais o esquecer; porque sei as cogitações que há nele mesmo agora, antes de o ter eu introduzido na terra que prometi com juramento. 22 *Dt 31.19Escreveu Moisés este cântico no mesmo dia e o ensinou aos filhos de Israel. 23 *Dt 31.7Ordenou Jeová a Josué, filho de Num, e disse: Sê corajoso e forte, porque tu introduzirás os filhos de Israel na terra que lhes prometi com juramento. *Êx 3.12Eu estarei contigo.

O livro da lei posto ao lado da arca

24 Tendo Moisés acabado de escrever as palavras desta lei num livro, 25 ordenou aos levitas que *Dt 31.9levavam a arca da Aliança de Jeová, dizendo: 26 Tomai este livro da lei e ponde-o ao lado da arca da Aliança de Jeová, vosso Deus, para que ali esteja por testemunha contra ti. 27 Porque eu sei a *Dt 9.7tua teimosia e a tua dura *Dt 9.6,13cerviz; ainda vivendo eu hoje convosco, tendes sido teimosos contra Jeová; quanto mais depois que eu morrer? 28 Congregai diante de mim todos os anciãos das vossas tribos e os vossos oficiais, para que eu fale estas palavras aos seus ouvidos e *Dt 4.26chame por testemunhas contra eles o céu e a terra. 29 Porque sei que, depois da minha morte, procedereis corruptamente e vos desviareis do caminho que vos tenho ordenado. A calamidade vos sobrevirá nos últimos dias, porque fareis o mal à vista de Jeová, para o irritardes pelas obras das vossas mãos.

O cântico de Moisés

30 Então, Moisés proferiu aos ouvidos de toda a assembleia de Israel as palavras deste cântico.

1 Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi, 2 A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto. 3 Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož řekl Hospodin. 4 I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil. 5 Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám. 6 Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe. 7 Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví. 8 Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj. 9 I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským, 10 A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů, 11 Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich, 12 Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto. 13 Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi. 14 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy. 15 I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku. 16 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním. 17 Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne? 18 Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím. 19 Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským. 20 Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou. 21 A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil. 22 Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské. 23 Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou. 24 Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je, 25 Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka: 26 Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví. 27 Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru? 28 Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí. 29 Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých. 30 Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal.