O maior no reino dos céus
1 Mt 18.1-5;Mc 9.33-37;Lc 9.46-48Naquela hora, chegaram-se os discípulos a Jesus e perguntaram: Quem é, porventura, o maior no reino dos céus? 2 Jesus, chamando para junto de si um menino, pô-lo no meio deles 3 e disse: Em verdade vos digo que, se Mt 19.14;Mc 10.15;Lc 18.17; cp.1Co 14.20;1Pe 2.2não vos converterdes e não vos fizerdes como meninos, de modo algum entrareis no reino dos céus. 4 Quem, pois, se tornar humilde como este menino, esse será o maior no reino dos céus. 5 Aquele que receber um menino, tal como este, em meu nome a mim é que recebe; 6 mas Mc 9.42;Lc 17.2; cp.1Co 8.12quem puser vd.Mt 17.27uma pedra de tropeço no caminho de um destes pequeninos que creem em mim, melhor seria que se lhe pendurasse ao pescoço uma grande pedra de moinho e que fosse lançado no fundo do mar.
Os tropeços. A parábola da ovelha perdida
7 Ai do mundo por causa dos tropeços! Porque Lc 17.1;1Co 11.19;1Tm 4.1é necessário que apareçam tropeços; mas ai do homem por quem vem o tropeço! 8 Mt 5.30;Mc 9.43; cp.Mt 17.27Se a tua mão ou o teu pé te serve de pedra de tropeço, corta-o e lança-o de ti; melhor é entrares na vida manco ou aleijado do que, tendo duas mãos ou dois pés, seres lançado no fogo eterno. 9 Mt 5.29;Mc 9.47; cp.Mt 17.27Se o teu olho te serve de pedra de tropeço, arranca-o e lança-o de ti; melhor é entrares na vida com um só dos teus olhos do que, tendo dois, seres lançado na vd.Mt 5.22Geena de fogo. 10 Vede, não desprezeis um destes pequeninos; porque vos digo que cp.At 12.15;Lc 1.19;Ap 8.2;2Rs 25.19;1Rs 10.8os seus anjos nos céus veem incessantemente a face de meu Pai celestialAlguns manuscritos inserem o v. 11: Porque o Filho do homem veio salvar o que havia perecido.. 11 [Porque o Filho do homem veio salvar o que havia perecido.] 12 Que vos parece? Mt 18.12-14; cp.Lc 15.4-7Se um homem tiver cem ovelhas, e uma delas se extraviar, não deixa as noventa e nove e vai aos montes procurar a que se extraviou? 13 Se acontecer achá-la, em verdade vos digo que se regozija mais por causa desta do que pelas noventa e nove que não se extraviaram. 14 Assim, não é da vontade de vosso Pai, que está nos céus, que pereça um destes pequeninos.
Como se deve tratar a um irmão que peca
15 Lc 17.3; cp.Gl 6.1;2Ts 3.15;Tg 5.19;Lv 19.17Se teu irmão pecar, vai repreendê-lo entre ti e ele só. Se ele te ouvir, ganhado terás teu irmão; 16 mas, se não te ouvir, leva ainda contigo uma ou duas pessoas, para Dt 19.15;Jo 8.17;2Co 13.1;1Tm 5.19;Hb 10.28que, por boca de duas ou três testemunhas, toda questão fique decidida. 17 Se ele recusar ouvi-los, cp.1Co 6.1ss.dize-o à igreja; e, se também recusar ouvir a igreja, cp.2Ts 3.6,14s.considera-o como gentio e publicano. 18 Em verdade vos digo: Mt 16.19;Jo 20.23Tudo o que ligardes sobre a terra será ligado no céu; e tudo o que desligardes sobre a terra será desligado no céu. 19 Ainda vos digo mais que, se dois de vós sobre a terra concordarem em pedir alguma coisa, vd.Mt 7.7ser-lhes-á feita por meu Pai, que está nos céus. 20 Pois, onde dois ou três estão congregados em meu nome, ali estou eu no meio deles.
Quantas vezes se deve perdoar a um irmão. A parábola do credor incompassivo
21 Então, Pedro, aproximando-se, lhe perguntou: Senhor, Mt 18.15quantas vezes pecará meu irmão contra mim, que lhe hei de perdoar? Será até Lc 17.4sete vezes? 22 Respondeu-lhe Jesus: Não te digo que até sete vezes, mas até cp.Gn 4.24setenta vezes sete. 23 Por isso, o vd.Mt 13.24reino dos céus é semelhante a um rei que resolveu Mt 25.19ajustar contas com os seus servos. 24 Tendo começado a ajustá-las, trouxeram-lhe um que lhe devia dez mil talentosUm talento valia 1:890 $ moeda brasileira.. 25 Lc 7.42Não tendo, porém, o servo com que pagar, ordenou o seu senhor cp.Êx 21.2;Lv 25.39;2Rs 4.1;Ne 5.5que fossem vendidos — ele, sua mulher, seus filhos e tudo quanto possuía, e que se pagasse a dívida. 26 O servo, pois, prostrando-se, vd.Mt 8.2o reverenciava, dizendo: Tem paciência comigo, que te pagarei tudo. 27 O senhor teve compaixão daquele servo, deixou-o ir e perdoou-lhe a dívida. 28 Tendo saído, porém, aquele servo, encontrou um dos seus companheiros que lhe devia cem denários; e, segurando-o, o sufocava, dizendo-lhe: Paga o que me deves. 29 Este, caindo-lhe aos pés, implorava: Tem paciência comigo, que te pagarei. 30 Ele, porém, não o atendeu; mas foi-se embora e mandou conservá-lo preso, até que pagasse a dívida. 31 Vendo, pois, os seus companheiros o que se tinha passado, ficaram muitíssimo tristes e foram contar ao seu senhor tudo o que havia acontecido. 32 Então, o seu senhor, chamando-o, disse-lhe: Servo malvado, eu te perdoei toda aquela dívida, porque me pediste; 33 não devias tu também ter compaixão do teu companheiro, como eu tive de ti? 34 Irou-se o seu senhor e o entregou aos verdugos, até que pagasse tudo o que lhe devia. 35 vd.Mt 6.14Assim também meu Pai celestial vos fará, se cada um de vós, do íntimo do coração, não perdoar a seu irmão.
1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském? 2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich, 3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. 4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském. 5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá. 6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. 7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. 8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně. 9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. 10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. 11 Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. 12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? 13 A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými. 14 Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto. 15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. 16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo. 17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán. 18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. 19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského. 20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich. 21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát? 22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. 23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. 24 A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. 25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti. 26 Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě. 27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. 28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. 29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě. 30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu. 31 Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. 32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. 33 Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? 34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. 35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.