Mateus 22

A parábola das bodas

1 De novo *vd.At 3.12começou Jesus a falar em parábolas, dizendo-lhes: 2 *Mt 22.2-14; cp.Lc 14.16-24O *vd.Mt 13.24reino dos céus é semelhante a um rei, que celebrou as bodas de seu filho. 3 *Mt 21.34Enviou os seus servos a chamar os convidados para a festa, e estes não quiseram vir. 4 *Mt 21.36Enviou ainda outros servos com este recado: Dizei aos convidados: Tenho já preparado o meu banquete; as minhas reses e os meus cevados estão mortos, e tudo está pronto; vinde às bodas. 5 Mas eles não fizeram caso e foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio; 6 e os outros, agarrando os servos, os ultrajaram e mataram. 7 Irou-se o rei, e mandou as suas tropas exterminar aqueles assassinos e incendiar a sua cidade. 8 Então disse aos servos: As bodas estão preparadas, mas os convidados não eram dignos; 9 ide, pois, às *Ez 21.21;Ob 14encruzilhadas dos caminhos e chamai para as bodas a quantos encontrardes. 10 Indo aqueles servos pelos caminhos, reuniram todos os que encontraram, maus e bons; e a sala nupcial ficou cheia de convivas. 11 Mas entrando o rei para ver os convivas, notou ali um *cp.2Rs 10.22homem que não trajava veste nupcial, 12 e perguntou-lhe: *Mt 20.13;26.50Amigo, como entraste aqui sem veste nupcial? Ele, porém, emudeceu. 13 Então o rei disse aos servos: Atai-o de pés e mãos, e lançai-o nas trevas exteriores; *vd.Mt 8.12ali haverá o choro e o ranger de dentes. 14 Pois muitos são *Ap 17.14; cp.2Pe 1.10;Mt 24.22chamados, mas poucos escolhidos.

A questão do tributo

15 *Mt 22.15-22;Mc 12.13-17;Lc 20.20-26Então os fariseus se retiraram e consultaram como apanhariam a Jesus em alguma palavra. 16 Enviaram os seus discípulos, juntamente com os *Mc 3.6;12.13; cp.Mc 8.15herodianos, a perguntar: Mestre, sabemos que és verdadeiro e que ensinas o caminho de Deus segundo a verdade, e não se te dá de ninguém, porque não te deixas levar de respeitos humanos; 17 dize-nos, pois, qual é o teu parecer; é lícito ou não pagar *Mt 17.25o tributo a *Lc 2.1;3.1César? 18 Porém Jesus, tendo percebido a malícia deles, respondeu-lhes: Por que me experimentais, hipócritas? 19 Mostrai-me uma moeda de tributo. Trouxeram-lhe um denário. 20 Ele perguntou: De quem é esta efígie e inscrição? 21 Responderam: De César. Então lhes disse Jesus: *Mc 12.17;Lc 20.25; cp.Rm 13.7Dai, pois, a César o que é de César e a Deus, o que é de Deus. 22 Ao ouvirem isso, admiraram-se e, *Mc 12.12deixando-o, foram-se.

Os saduceus e a ressurreição

23 *Mt 22.23-33;Mc 12.18-27;Lc 20.27-40Naquele dia, vieram alguns *vd.Mt 3.7saduceus, *At 23.8afirmando não haver ressurreição, e fizeram-lhe esta pergunta: 24 Mestre, *Dt 25.5Moisés disse: Se alguém morrer sem deixar filhos, seu irmão casará com a viúva e dará sucessão ao falecido. 25 Ora, havia entre nós sete irmãos: o primeiro, depois de ter casado, morreu e, não havendo sucessão, deixou sua mulher a seu irmão; 26 do mesmo modo também o segundo e o terceiro, até o sétimo. 27 Depois de todos eles, morreu a mulher. 28 Na ressurreição, pois, a qual dos sete pertencerá a mulher? Porque todos foram casados com ela. 29 Respondeu-lhes Jesus: Errais, *cp.Jo 20.9não sabendo as Escrituras, nem o poder de Deus. 30 Pois, na ressurreição, nem os homens *cp.Mt 24.38;Lc 17.27casam, nem as mulheres são dadas em casamento, porém são como os anjos no céu. 31 Quanto à ressurreição dos mortos, não tendes lido o que Deus vos disse: 32 *Êx 3.6Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó? Ele não é Deus de mortos, mas de vivos. 33 Ouvindo isso, *vd.Mt 7.28o povo admirava-se da sua doutrina.

O grande mandamento

34 *Mt 22.34-40;Mc 12.28-31; cp.Lc 10.25-28Mas os fariseus, sabendo que ele fizera calar *vd.Mt 3.7os saduceus, reuniram-se; 35 e um deles, *Lc 7.30;10.25;11.45-46,52;14.3;Tt 3.13doutor da lei, para o experimentar, fez-lhe esta pergunta: 36 Mestre, qual é o grande mandamento da Lei? 37 Respondeu-lhe Jesus: *Dt 6.5Amarás ao Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, de toda a tua alma e de todo o teu entendimento. 38 Este é o grande e primeiro mandamento. 39 O segundo semelhante a este é: *Mt 19.19;Lv 19.18; cp.Gl 5.14Amarás ao teu próximo como a ti mesmo. 40 *vd.Mt 7.12Desses dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.

O Cristo, Filho de Davi

41 *Mt 22.41-46;Mc 12.35-37;Lc 20.41-44Como estivessem reunidos os fariseus, perguntou-lhes Jesus: 42 Que ideia fazeis do Cristo? De quem é filho? 43 Responderam-lhe: *vd.Mt 9.27De Davi. Replicou Jesus: Como é, então, que Davi, *Ap 1.10;4.2; cp.2Sm 23.2pelo Espírito, lhe chama Senhor, dizendo:

44 *Sl 110.1;At 2.34s.;Hb 1.13; cp.1Co 15.25;Hb 10.13;1Pe 3.22; cp.Mt 26.64;Mc 16.19Disse o Senhor ao meu Senhor:

Senta-te à minha mão direita,

até que eu ponha os teus inimigos debaixo dos teus pés?

45 Portanto, se Davi lhe chama Senhor, como é ele seu filho? 46 *Mc 12.34;Lc 14.6;20.40Ninguém podia responder-lhe palavra, nem mais ousou alguém, desde aquele dia, fazer-lhe perguntas.

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. 4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. 5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání? 21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. 25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 27 Nejposléze pak po všech umřela i žena. 28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: 32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: 36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? 37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 38 To jest přední a veliké přikázání. 39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.