Mateus 14

A morte de João Batista

1 *Mt 14.1-12;Mc 6.14-29;Mt 5.1-2;Lc 9.7-9Naquele tempo, o tetrarca *vd.1;Mc 8.15;Lc 3.1,19;8.3;13.31;23.7-8,11-12,15;At 4.27;12.1Herodes soube da fama de Jesus 2 e disse aos seus familiares: *Mt 16.14;Mc 6.14;Lc 9.7Este é João Batista; ele ressuscitou dos mortos, e por isso nele operam virtudes sobrenaturais. 3 Pois Herodes havia mandado prender a João, atá-lo e pô-lo *vd.Mt 4.12;11.2no cárcere, por causa de *Mc 6.17,19,22;Lc 3.19Herodias, mulher de seu irmão Filipe; 4 porque João lhe havia dito: *Lv 18.16;20.21Não te é lícito tê-la por esposa. 5 Herodes, embora quisesse matá-lo, temia ao povo, porque este o tinha como *vd.Mt 11.9profeta. 6 Chegado, porém, o dia natalício de Herodes, a filha de Herodias dançou diante de todos e agradou a Herodes, 7 pelo que este prometeu, sob juramento, dar-lhe o que ela pedisse. 8 Ela, instigada por sua mãe, disse: Dá-me, num prato, a cabeça de João Batista. 9 O rei, embora entristecido, contudo, por causa dos seus juramentos e também dos convivas, mandou dar-lha 10 e ordenou que degolassem a João no cárcere. 11 Foi trazida a sua cabeça num prato, e dada à moça; e ela a levou à sua mãe. 12 Vieram os discípulos de João, levaram o corpo e sepultaram-no; e foram dar a notícia a Jesus.

A primeira multiplicação dos pães

13 *Mt 14.13-21;Mc 6.32-44;Lc 9.10-17;Jo 6.1-13; cp.Mt 15.32-38Jesus, ouvindo isso, retirou-se dali numa barca para um lugar deserto, à parte; quando as multidões o souberam, seguiram-no das cidades por terra. 14 Ele, ao desembarcar, *vd.Mt 9.36viu uma grande multidão, compadeceu-se dela e *vd.Mt 4.23curou os seus enfermos. 15 À tarde, aproximaram-se dele os discípulos, dizendo: Este lugar é deserto, e a hora é já passada; despede, pois, as multidões, para que, indo às aldeias, comprem alguma coisa para comer. 16 Mas Jesus lhes disse: Não precisam ir; dai-lhes vós de comer. 17 Replicaram-lhe: Não temos aqui senão *Mt 16.9cinco pães e dois peixes. 18 Disse-lhes ele: Trazei-mos cá. 19 Tendo mandado à multidão que se assentasse sobre a relva, tomou os cinco pães e os dois peixes e, erguendo os olhos ao céu, *1Sm 9.13;Mt 15.36;26.26;Mc 6.41;8.7;14.22;Lc 24.30;At 27.35; vd.Rm 14.6deu graças e, partindo os pães, entregou-os aos discípulos, e os discípulos entregaram-nos à multidão. 20 Todos comeram e se fartaram; e do que sobejou levantaram *Mt 16.9;Mc 6.43;8.19;Lc 9.17;Jo 6.13doze cestos cheios de pedaços. 21 Ora, os que comeram foram cerca de cinco mil homens, além de mulheres e crianças.

Jesus anda sobre o mar

22 *Mt 14.22-33;Mc 6.45-51;Jo 6.15-21Em seguida, obrigou os discípulos a embarcar e passar primeiro do que ele para o outro lado, enquanto ele despedia o povo. 23 Depois de despedi-lo, *Mc 6.46;Lc 6.12;9.28; cp.Jo 6.15subiu só ao monte para orar. À tardinha, achava-se ali só. 24 Entretanto, a barca já estava a muitos estádios da terra, açoitada pelas ondas; porque o vento era contrário. 25 À *cp.Mc 13.35; vd.Mt 24.43quarta vigília da noite, foi Jesus ter com eles, andando sobre o mar. 26 Os discípulos, vendo-o andar sobre o mar, perturbaram-se e exclamaram: É um *cp.Lc 24.37fantasma! E, de medo, gritaram. 27 Mas Jesus imediatamente lhes falou: *vd.Mt 9.2Tende ânimo, sou eu; *Mt 17.7;28.10;Mc 6.50;Lc 5.10;12.32;Jo 6.20;Ap 1.17; cp.Mt 28.5;Lc 1.13,30;2.10não temais. 28 Disse Pedro: Se és tu, Senhor, ordena que eu vá por cima das águas até onde estás. 29 Ele disse: Vem! E Pedro, saindo da barca, andou sobre as águas e foi para Jesus. 30 Quando, porém, sentiu o vento, teve medo e, começando a submergir-se, gritou: Salva-me, Senhor! 31 No mesmo instante, Jesus, estendendo a mão, segurou-o e disse-lhe: Por que duvidaste, *Mt 6.30;8.26;16.8homem de pouca fé? 32 Entrando ambos na barca, cessou o vento. 33 Os que estavam na barca, adoraram-no, dizendo: Verdadeiramente és *vd.Mt 4.3Filho de Deus.

Jesus em Genesaré

34 *Mt 14.34-36;Mc 6.53-56; cp.Jo 6.24-25Tendo passado para o outro lado, desembarcaram em *Mc 6.53;Lc 5.1Genesaré. 35 Os homens daquele lugar, conhecendo-o, enviaram mensageiros a toda a circunvizinhança e trouxeram-lhe todos os que se achavam doentes; 36 e lhe rogavam que os deixasse tocar somente na *vd.Mt 9.20fímbria da sua capa. Os que nela *cp.Mt 9.21;Mc 3.10;6.56;8.22;Lc 6.19tocaram ficaram sãos.

1 V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi. 2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. 3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. 5 A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. 6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi, 7 Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila. 8 A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele. 9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. 10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři. 11 I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své. 12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi. 13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst. 14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. 16 Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. 18 Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem. 19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům. 20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných. 21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. 22 A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů. 23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. 24 Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. 25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. 26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. 27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 28 I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě. 29 A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. 30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. 31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval? 32 A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr. 33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. 34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. 35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. 36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.