Mateus 19

Jesus atravessa o Jordão

1 *vd.Mt 7.28Tendo Jesus dito estas palavras, deixou a Galileia *Mt 19.1-9;Mc 10.1-12e foi para os confins da Judeia, além do Jordão. 2 Seguiram-no grandes multidões, *vd.Mt 4.23e ali curou os doentes.

A questão do divórcio

3 Vieram a ele alguns fariseus e o experimentaram, perguntando: *Mt 5.31É lícito a um homem repudiar sua mulher por qualquer causa? 4 Respondeu Jesus: *Gn 1.27;5.2Não tendes lido que o Criador, desde o princípio, os fez homem e mulher 5 e disse: *Ef 5.31;Gn 2.24Por esta razão o homem deixará seu pai e sua mãe e se unirá a sua mulher, *1Co 6.16e os dois se tornarão uma só carne? 6 Assim já não são dois, mas uma só carne. Portanto, o que Deus ajuntou, não o separe o homem. 7 Replicaram-lhe: *Dt 24.1-4Por que, então, mandou Moisés dar carta de divórcio e repudiar a mulher? 8 Respondeu Jesus: Por causa da dureza do vosso coração é que Moisés vos permitiu repudiar vossas mulheres, mas não foi assim desde o princípio. 9 Eu vos digo que *Mt 5.32aquele que repudiar sua mulher, exceto por infidelidade, e casar com outra comete adultério.*Alguns manuscritos inserem: e o que se casar com a repudiada, comete adultério.10 Disseram-lhe os discípulos: Se tal é a condição de um homem para com sua mulher, não convém casar. 11 Mas ele respondeu: *1Co 7.7-11,17Nem todos podem aceitar esse conceito, mas somente *vd.Mt 13.11aqueles a quem é dado. 12 Pois há eunucos, que nasceram assim; há outros a quem os homens fizeram tais; e outros há que se fizeram eunucos por causa do reino dos céus. Quem pode aceitar isso, aceite-o.

Jesus abençoa os meninos

13 *Mt 19.13-15;Mc 10.13-16;Lc 18.15-17Então lhe trouxeram alguns meninos, para que lhes impusesse as mãos e orasse por eles; e os discípulos repreenderam aos que os trouxeram. 14 Jesus, porém, disse: *Mt 18.3;Mc 10.15;Lc 18.17; cp.1Co 14.20;1Pe 2.2Deixai os meninos e não os impeçais de virem a mim; porque dos tais é *vd.Mt 5.3o reino dos céus. 15 Depois de lhes impor as mãos, partiu dali.

O moço rico

16 *Mt 19.16-29;Mc 10.17-30;Lc 18.18-30; cp.Lc 10.25-28Chegou um moço e perguntou-lhe: Mestre, que coisa boa farei para ter a *vd.Mt 25.46vida eterna? 17 Respondeu-lhe Jesus: Por que me perguntas sobre o que é bom? Um há que é bom; mas, *Lv 18.5;Ne 9.29;Ez 20.21se queres entrar na vida, guarda os mandamentos. 18 Ele inquiriu: Quais? Respondeu Jesus: *Êx 20.12;Dt 5.16-20Não matarás, não adulterarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, 19 *cp.Mt 15.4honra a teu pai e a tua mãe *Mt 22.39;Lv 19.18; cp.Mt 7.12e amarás ao teu próximo como a ti mesmo. 20 Replicou-lhe o moço: Tudo isso tenho guardado; que me falta ainda? 21 Disse-lhe Jesus: Se queres ser perfeito, *Lc 12.33; cp.Lc 16.9;At 2.45;4.34s.vai vender tudo o que tens, e dá-o aos pobres, e terás um *Mt 6.20tesouro nos céus; depois, vem seguir-me. 22 O moço, porém, ouvindo esses preceitos, retirou-se triste, porque tinha muitos bens.

O perigo das riquezas. A parábola dos trabalhadores na vinha

23 Jesus declarou a seus discípulos: Em verdade vos digo que *cp.Mt 13.22;Mc 10.23s.;Lc 18.24um rico dificilmente entrará no reino dos céus. 24 Também vos digo que *Mc 10.25;Lc 18.25mais fácil é passar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no reino de Deus. 25 Ouvindo isso, ficaram os discípulos muito admirados e perguntaram: Quem pode, porventura, ser salvo? 26 Jesus, volvendo os olhos para eles, respondeu: *Gn 18.14;Jó 42.2;Jr 32.17;Zc 8.6;Mc 10.27;Lc 18.27; cp.Lc 1.37Aos homens é isso impossível, mas a Deus tudo é possível. 27 Então Pedro lhe disse: E nós, que deixamos tudo e te seguimos, que receberemos? 28 Respondeu-lhe Jesus: Em verdade vos digo que vós que me seguistes, quando, na regeneração, *Mt 25.31o Filho do Homem se assentar no trono da sua glória, *Lc 22.30; cp.Ap 3.21;4.4;11.16;20.4sentar-vos-eis também em doze tronos, para julgardes as doze tribos de Israel. 29 *Mc 10.29s.;Lc 18.29s.; cp.Mt 6.33Todo o que tem deixado casas, irmãos, irmãs, pai, mãe, filhos ou terras por causa do meu nome receberá muitas vezes mais e herdará a vida eterna. 30 *Mt 20.16;Mc 10.31;Lc 13.30Porém muitos que são primeiros serão os últimos; e muitos que são últimos serão os primeiros.

1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán. 2 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam. 3 I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny? 4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je? 5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo. 6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 7 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí? 8 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak. 9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží. 10 Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se. 11 On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno. 12 Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop. 13 Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim. 14 Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské. 15 A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud. 16 A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? 17 A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázání. 18 Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, 19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 20 Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Èehož mi se ještě nedostává? 21 Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne. 22 Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho. 23 Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského. 24 A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 25 A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti? 26 A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné. 27 Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to? 28 A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 29 A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží. 30 Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.