Deuteronômio 15

O ano da remissão

1 *Dt 31.10No fim de cada sete anos, farás a remissão. 2 Este é o modo da remissão: todo credor remitirá o que tem emprestado ao seu próximo; não o exigirá do seu próximo e do seu patrício, por se ter proclamada a remissão de Jeová. 3 Do estrangeiro poderás exigi-lo; porém tudo o que é teu que estiver no poder do teu patrício, remita-o a tua mão. 4 Contudo, não haverá entre ti pobre algum (pois Jeová, certamente, te abençoará na terra que Jeová, teu Deus, te está dando por herança, para a possuíres), 5 se somente ouvires diligentemente a voz de Jeová, teu Deus, para cuidares de cumprir todo este mandamento que eu hoje te ordeno. 6 *Dt 28.12-13Porque Jeová, teu Deus, te abençoará, como te prometeu; emprestarás a muitas nações, mas não tomarás empréstimos; dominarás sobre muitas nações, porém elas não dominarão sobre ti.

7 Se, no meio de ti, houver *Dt 15.11um pobre, qualquer de teus irmãos, numa das tuas cidades na tua terra que Jeová, teu Deus, te está dando, não endurecerás o teu coração, nem fecharás a mão ao teu irmão pobre; 8 mas, certamente, lhe abrirás a tua mão e, sem dúvida, lhe emprestarás quanto baste para a sua necessidade naquilo que lhe falta. 9 Guarda-te que não haja um pensamento depravado no teu coração, nem digas: *Dt 15.1Está próximo o sétimo ano, o ano da remissão; de modo que o teu olho seja mau para com o teu irmão pobre, e não lhe dês nada, e ele *Dt 24.15;Êx 22.23clame contra ti a Jeová, e isso seja pecado da tua parte. 10 Sem falta lho darás, e não será triste o teu coração quando lho deres; pois por isso te abençoará Jeová, teu Deus, em todas as tuas obras e em todas as coisas em que puseres a mão. 11 *Mt 26.11;Mc 14.7;Jo 12.8Pois nunca deixará de haver pobres na terra; portanto, eu te ordeno, dizendo: Sem falta abrirás a mão para o teu irmão, para o teu necessitado e para o teu pobre, na tua terra.

A remissão dos escravos

12 *Êx 21.2-6;Lv 25.39-43Se te for vendido um teu irmão hebreu (ou hebreia), servir-te-á seis anos, e, no sétimo ano, o deixarás ir livre. 13 Quando o deixares ir livre, não o deixarás ir vazio; 14 liberalmente o fornecerás do teu rebanho, da tua eira e do teu lagar; dar-lhe-ás, como Jeová, teu Deus, te houver abençoado. 15 Lembrar-te-ás de que foste escravo na terra do Egito e de que Jeová, teu Deus, te remiu; portanto, eu hoje te ordeno isso. 16 Se ele te disser: Não sairei de ti, porquanto te amo a ti e a tua casa, por estar bem contigo, 17 tomarás uma sovela e furar-lhe-ás a orelha à porta, e ele ficará teu escravo para sempre. O mesmo farás à tua escrava. 18 Não te parecerá uma dureza quando o deixares ir livre, pois te serviu seis anos, o que vem a ser o dobro do salário dum mercenário; e Jeová, teu Deus, te abençoará em tudo quanto fizeres.

19 *Êx 13.2Consagrarás a Jeová, teu Deus, todos os primogênitos que nascerem do teu gado ou do teu rebanho; não trabalharás com o primogênito do teu boi, nem tosquiarás o primogênito do teu rebanho. 20 *Lv 7.15-18Comê-lo-ás, tu e a tua casa, diante de Jeová, teu Deus, ano após ano, no lugar que Jeová escolher. 21 *Lv 22.19-25Porém, se o primogênito tiver algum defeito, como se for coxo ou cego ou algum outro defeito ruim, seja qual for, não o consagrarás a Jeová, teu Deus. 22 Comê-lo-ás das tuas portas para dentro; o imundo e o limpo igualmente comerão dele, como da *Dt 12.15-16gazela e como do veado. 23 Tão somente não comerás o seu sangue; derramá-lo-ás sobre a terra como água.

1 Každého léta sedmého odpouštěti budeš. 2 Tento pak bude způsob odpuštění, aby odpustil každý věřitel, kterýž rukou svou půjčil to, čehož půjčil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštění Hospodinovo. 3 Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys měl u bratra svého, propustí ruka tvá. 4 Toliko aby nuzným někdo nebyl příčinou tvou, poněvadž hojně požehná tobě Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví, abys jí dědičně vládl: 5 Jestliže však pilně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys hleděl činiti každé přikázaní toto, kteréž já tobě dnes přikazuji. 6 Hospodin zajisté Bůh tvůj požehná tobě, jakož mluvil tobě, tak že budeš moci půjčovati národům mnohým, tobě pak nebude potřeba vypůjčovati; i budeš panovati nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati. 7 Byl-li by u tebe nuzný někdo z bratří tvých, v některém městě tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, nezatvrdíš srdce svého, a nezavřeš ruky své před nuzným bratrem svým: 8 Ale štědře otevřeš jemu ruku svou, a ochotně půjčíš jemu, jakž by mnoho potřeboval toho, v čemž by nouzi měl. 9 Vystříhej se, aby nebylo něco nepravého v srdci tvém, a řekl bys: Blíží se rok sedmý, jenž jest rok odpuštění, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému, tak že bys neudělil jemu, pročež by volal proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích: 10 Ale ochotně dáš jemu, a nebude srdce tvé neupřímé, když bys dával jemu; nebo tou příčinou požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech skutcích tvých a ve všem díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou. 11 Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož přikazuji tobě, řka: Abys ochotně otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své. 12 Jestliže by prodán byl tobě bratr tvůj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobě za šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného. 13 A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného. 14 Štědře darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v čemž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj, z toho dáš jemu. 15 A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj, protož já to dnes tobě přikazuji. 16 Pakliť by řekl: Nepůjdu od tebe, proto že by tě miloval i dům tvůj, a že mu dobře u tebe, 17 Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveřích, a bude u tebe služebníkem na věky. Takž podobně i děvce své učiníš. 18 Nechť není za těžké před očima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobě šest let; i požehná tobě Hospodin ve všech věcech, kteréž činiti budeš. 19 Všeho prvorozeného, což se narodí z skotů tvých neb z bravů tvých, samce posvětíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš dělati prvorozeným volkem svým, a nebudeš holiti prvorozených ovec svých. 20 Před Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, ty i čeled tvá. 21 Pakliť by na něm byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb mělo by jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obětovati Hospodinu Bohu svému. 22 V branách svých budeš je jísti, buďto čistý neb nečistý, rovně jako srnu aneb jelena; 23 Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu.