Eclesiastes 9

1 Pois a tudo isso apliquei o meu coração, fiz de tudo isso o objeto do meu exame e vi que os justos, e os sábios, e as suas obras estão *Dt 33.3;Jó 12.10;Sl 119.109nas mãos de Deus; se é *Ec 9.6amor ou se é ódio, *Ec 10.14não o sabe o homem. Tudo lhe pode sobrevir.

2 *Ec 9.11;Jó 9.22Todas as coisas sucedem igualmente a todos: *Ec 2.14;3.19;6.6;7.2o mesmo sucede ao justo e ao perverso, ao bom, e ao puro, e ao impuro; ao que oferece sacrifícios e ao que não os oferece. Como é o bom, assim é o pecador; e aquele que jura, como aquele que teme o juramento. 3 Este é um mal em tudo o que se faz debaixo do sol; *Ec 9.2a todos sucede o mesmo. Também o *Ec 8.11coração dos filhos é cheio de maldade, e *Ec 1.17a loucura acha-se no seu coração durante a sua vida, e depois vão ter com os mortos. 4 Para aquele que está na companhia dos vivos, há esperança; porque mais vale um cão vivo do que um leão morto. 5 Pois os vivos sabem que hão de morrer, mas os mortos *Jó 14.21não sabem coisa alguma, nem tampouco têm daí em diante recompensa, porque a *Ec 1.11;2.16;8.10;Sl 88.12;Is 26.14sua memória fica entregue ao esquecimento. 6 Tanto o seu amor como o seu ódio e a sua inveja pereceram; nem têm eles daí em diante *Ec 2.10;3.22parte para sempre em coisa alguma que se faz debaixo do sol.

7 Vai, *Ec 2.24, ref.come o teu pão com alegria e bebe o teu vinho com coração contente; pois há muito que Deus se agrada das tuas obras. 8 Sejam sempre *Ap 3.4brancos os teus vestidos, *Sl 23.5e não falte óleo sobre a tua cabeça. 9 Goza a vida com a mulher que amas, todos os dias *Ec 6.12;7.15da tua vida vã que ele te deu debaixo do sol, por todos os dias da tua vaidade. Pois essa é a tua porção na vida e no teu trabalho com que te afadigas debaixo do sol. 10 Tudo o que alcançar a tua mão para fazer, *Ec 11.6;Rm 12.11;Cl 3.23faze-o com tuas forças, porque, *Gn 37.35;Jó 21.13;Is 38.10na sepultura para onde vais, *Ec 9.5não há obra, nem engenho, nem conhecimento, nem sabedoria.

A sabedoria é muitas vezes mais útil aos outros do que àquele que a possui

11 Eu vi ainda debaixo do sol que *Am 2.14-15a corrida não é para os ligeiros, nem *2Cr 20.15;Sl 76.5;Is 40.29;Zc 4.6a batalha para os fortes, nem o pão para os sábios, nem *Dt 8.17-18as riquezas para os inteligentes, nem o favor para os homens de destreza; mas tudo depende do tempo e *1Sm 6.9do acaso. 12 Pois o homem *Ec 8.7não sabe a sua hora. Como os peixes que são apanhados numa rede cruel e como *Pv 7.23os pássaros que são presos no laço, assim os filhos dos homens são *Pv 29.6;Is 24.18;Os 9.8enlaçados no tempo mau, quando este dá sobre eles *Lc 21.34-35de improviso.

13 Vi também este sinal de sabedoria debaixo do sol, que me pareceu grande. 14 Houve uma pequena cidade, e nela se achavam poucos homens; veio contra ela um grande rei, cercou-a e levantou contra ela grandes baluartes. 15 Ora, achou-se nela *Ec 4.13um homem pobre e sábio, que *2Sm 20.22pela sua sabedoria livrou a cidade; contudo, *Ec 2.16;8.10ninguém se lembrou mais daquele homem pobre. 16 Então, disse eu: *Ec 7.12,19A sabedoria é melhor do que a força; todavia, a sabedoria do pobre é desprezada, e as suas palavras não são ouvidas. 17 As *Ec 7.5;10.12palavras dos sábios, proferidas no meio de silêncio, são mais ouvidas do que o clamor de quem governa entre os tolos. 18 *Ec 9.16A sabedoria é melhor do que as armas de guerra, porém *Js 7.1-26;2Rs 21.2-17um só pecador faz muito dano ao bem.

1 Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho. 2 Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí. 3 A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají, 4 Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému. 5 Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. 6 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem. 7 Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé. 8 Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku. 9 Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem. 10 Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš. 11 A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm. 12 Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle. 13 Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne: 14 Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké. 15 I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého. 16 Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali. 17 Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny. 18 Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.