Lucas 15

1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi. 3 I pověděl jim podobenství toto, řka: 4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? 5 A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí. 6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. 7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání. 8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? 9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. 10 Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím. 11 Řekl také Ježíš: Èlověk jeden měl dva syny. 12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. 13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně. 14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. 15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře. 16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu. 17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! 18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, 19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých. 20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj. 22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli. 24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. 25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo. 27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. 28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl. 30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné. 31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. 32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

Te Hipi Ngaro

1 Nā, ka whakatata ki a ia ngā pupirikana katoa me ngā tāngata hara, ki te whakarongo ki a ia. 2 Ā, ka amuamu ngā Parihi, me ngā karaipi, ka mea, "E manako ana tēnei tangata ki ngā tāngata hara, e kai tahi ana me rātou."

3 Nā, ka kōrerotia e ia tēnei kupu whakarite ki a rātou, ā, ka mea: 4 "Ko tēhea tangata o koutou he rau āna hipi, ā, ka ngaro tētahi o rātou, e kore ianei e waiho e ia ngā mea e iwa tekau mā iwa i te koraha, ā, ka haere ki taua mea i ngaro, kia kitea rā anō? 5 Ā, ka kitea, ka waha i runga i ōna pokohiwi, ka koa. 6 Ā, nō ka tae ki te whare, ka karangatia ōna hoa me ngā tāngata e noho tata ana, ka mea ki a rātou, ‘Kia hari tahi tātou; kua kitea hoki tāku hipi i ngaro.’ 7 Ko tāku kupu tēnei ki a koutou, ka pērā anō te hari i te rangi mō te tangata hara kotahi ina rīpenetā, nui atu i te hari mō ngā tāngata tika e iwa tekau mā iwa, kāhore nei ō rātou mea e rīpenetā ai."

Te Moni Ngaro

8 "Ko tēhea wahine rānei, kotahi tekau nei āna moni hiriwa, ki te ngaro tētahi, e kore ianei ia e tahu i te rama, e tahi i te whare, e rapu mārie, kia kitea rā anō? 9 Ā, nō ka kitea, ka karangatia e ia ōna hoa me te hunga e noho tata ana, ka mea, ‘Kia hari tahi me ahau, kua kitea hoki tāku moni i ngaro rā.’ 10 Waihoki, ko tāku kupu tēnei ki a koutou, he hari kei te aroaro o ngā anahera a te Atua mō te tangata hara kotahi ina rīpenetā."

Te Tama Ngaro

11 I mea anō ia, "Tokorua ngā tama a tētahi tangata. 12 Ka mea tō muri o rāua ki tōna pāpā, ‘E pā, hōmai ki ahau te wāhi taonga e wehea e koe mōku.’ Nā, ka wehewehea e ia ki a rāua tōna oranga.

13 "Ā, kīhai i maha ngā rā, ka kohikohia e te tama ō muri ngā mea katoa, ā, haere ana ki te whenua tawhiti, maumauria ana ōna taonga ki reira, he tōreretanga ki te kino. 14 Ā, nō ka poto āna mea katoa, ka pā te matekai ki taua whenua, ā, ka tīmata ia te rawakore. 15 Nā, ka haere ia, ka piri ki tētahi o ngā tāngata o taua whenua; ka tonoa e ia ki āna māra ki te whāngai poaka. 16 I hiahia hoki ia kia whakakīia tōna kōpū ki ngā kiri e kainga ana e ngā poaka, heoi, kīhai i hoatu e tētahi ki a ia.

17 "Nō te hokinga ake ia o ōna whakaaro, ka mea ia, ‘Anō te tini o ngā kaimahi a tōku pāpā, he nui noa atu ā rātou taro, ko ahau ia ka ngaro i te kaikore! 18 Ka whakatika ahau, ka haere ki tōku matua, ka mea ki a ia, E pā, kua hara ahau ki te rangi, ki tōu aroaro anō. 19 Ā, heoi anō tikanga kia kīia ahau he tama nāu; meinga ahau kia rite ki tētahi o āu kaimahi.’

20 "Nā, ka whakatika ia, ā, haere ana ki tōna matua. Nā, i a ia anō i tawhiti, ka kite tōna matua i a ia, ka aroha, ka oma, hinga iho ki tōna kakī kihi ana i a ia. 21 Nā, ko te meatanga a te tama ki a ia, ‘E pā, kua hara ahau ki te rangi, ki tōu aroaro anō, ā, heoi anō tikanga kia kīia ahau he tama nāu.’

22 "Nā, ka mea te matua ki āna pononga, ‘Kia hohoro te mau mai i te kākahu pai rawa, ā, ka whakakākahu ki a ia; hōmai hoki he mōwhiti mō tōna ringa, he hū hoki mō ōna waewae. 23 Kawea mai anō te kūao kau, te mea whāngai, patua, kia kai tātou, kia koa te ngākau. 24 Ko tēnei tama hoki āku i mate, ā, kua ora; i ngaro, ā, kua kitea.’ Ā, ka anga rātou ka koa.

25 "Nā, kei te māra tāna tama mātāmua, ā, nō tōna haerenga mai, ka whakatata ki te whare, ka rongo i te waiata, i te kanikani. 26 Nā, karangatia ana e ia tētahi o ngā kaimahi, ka ui atu, ‘He aha rā ēnei mea?’ 27 Nā, ka mea mai tērā ki a ia, ‘Kua tae mai tōu teina; kua patua e tōu matua te kūao mōmona a te kau, nō te mea kua tae ora mai ia ki a ia.’

28 "Nā, ka riri ia, kīhai hoki i pai kia haere ki roto; me i reira ka haere atu tōna matua ki waho, ka tohe ki a ia. 29 Nā, ka whakahoki ia, ka mea ki tōna matua, ‘Nanā, te tini o ngā tau i mahi ai ahau ki a koe, kāhore rawa hoki i takatakahi i tāu kupu; heoi, kāhore rawa i hōmai e koe ki ahau he kūao koati, kia koa tahi ai ahau me ōku hoa. 30 Otirā, i te taenga mai o tēnei tama āu, i pau nei tōu oranga i a ia, rātou tahi ko ngā wāhine kairau, kua patua e koe te kūao mōmona a te kau māna.’

31 "Nā, ka mea tērā ki a ia, ‘E tama, kei ahau tonu koe, māu hoki āku mea katoa. 32 He tika ia kia koa tātou, kia hari; i mate hoki tōu teina nei, ā, kua ora, i ngaro, ā, kua kitea.’ "