Lucas 20

1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími, 2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal? 3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi: 4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? 5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? 6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. 7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl. 8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. 9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy. 10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. 11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. 13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou. 14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví. 15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice? 16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní. 18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. 26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, 28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí. 31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli. 32 Nejposléze po všech umřela i žena. 33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. 35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. 36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 40 I neodvážili se jeho na nic více tázati. 41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým? 42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých. 44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích, 47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

Te Take e Pā ana ki te Mana o Īhu

1 Ā, i tētahi o aua rā, i a ia e whakaako ana i te iwi i roto i te temepara, e kauwhau ana i te rongopai, ka tae mai ngā tohunga nui, ngā karaipi, me ngā kaumātua ki a ia, 2 ka kōrero ki a ia, ka mea, "Kōrerotia mai ki a mātou te mana i mea ai koe i ēnei mea? Nā wai hoki i hoatu tēnā mana ki a koe?"

3 Ka whakahoki ia, ka mea ki a rātou, "Māku hoki e ui ki a koutou kia kotahi kupu; mā koutou e mea mai ki ahau. 4 Ko te iriiringa a Hoani, nō te rangi rānei, nō te tangata rānei?"

5 Ā, ka kōrero rātou ki a rātou anō, ka mea, "Ki te mea tātou, ‘Nō te rangi,’ ka mea mai ia, ‘Ha, he aha koutou tē whakapono ai ki a ia?’ 6 Ā, ki te mea tātou, ‘Nō te tangata,’ ka ākina tātou e te iwi katoa ki te kāmaka, e whakapono ana hoki rātou he poropiti a Hoani."

7 Nā, ka whakahokia e rātou, "E kore e kitea nō hea rānei."

8 Nā, ko te meatanga a Īhu ki a rātou, "E kore anō e kōrerotia e ahau ki a koutou te mana i mea ai ahau i ēnei mea."

Te Kupu Whakarite o ngā Kaimahi i roto i te Māra Wāina

9 Nā, ka anga ia, ka kōrero i tēnei kupu whakarite ki te iwi: "I whakatōkia tētahi māra wāina e tētahi tangata, ā, tukua ana ki ngā kaimahi, ā, haere ana ki tawhiti, ā, maha noa ngā rā. 10 Ā, i te pō i tika ai ka tonoa e ia he pononga ki ngā kaimahi, kia hoatu ai e rātou ki a ia ētahi o ngā hua o te māra wāina; otirā, ka whiua ia e ngā kaimahi, whakahokia kautia ana. 11 Nā, ka tonoa anō e ia tētahi atu pononga; ā, ka whiua anō ia e rātou, ka tūkinotia, whakahokia kautia ana. 12 Nā, ka tonoa anō hoki tētahi e ia, te tuatoru, ā, tukitukia ana ia e rātou, makā ana ki waho.

13 "Nā, ka mea te rangatira o te māra wāina, ‘Me pēhea ahau? Ka tonoa e ahau tāku tama, tāku e aroha nei, tērā pea rātou e hopohopo ki a ia.’

14 "Otirā, nō te kitenga o ngā kaimahi i a ia, ka kōrerorero ki a rātou anō, ka mea, ‘Ko te rangatira tēnei mōna te kāinga, tēnā, tātou ka whakamate i a ia, kia riro mai ai te kāinga i a tātou.’ 15 Nā, makā ana ia ki waho o te māra wāina, whakamatea iho.

"Nā, ka aha te rangatira o te māra wāina ki a rātou? 16 Ka haere ia, ka whakangaro i aua kaimahi, ka hoatu te māra wāina ki ētahi atu."

Ā, ka rongo rātou, ka mea, "Kauaka!"

17 Ka titiro ia ki a rātou, ka mea, "He aha rā tēnei kua oti nei te tuhituhi,

‘Ko te kōhatu i kapea e ngā kaihanga,

kua meinga tēnei hei upoko mō te kokonga’?

18 Nā, ki te hinga tētahi ki runga ki tēnei kōhatu, mongamonga noa; ki te hinga tēnei kōhatu ki runga ki tētahi, ngotangota noa ia, ānō he puehu."

Te Take e Pā ana ki te Hoatu Takoha

19 Nā, ka whai ngā tohunga nui me ngā karaipi kia hopukia ia i taua wā anō, ka mataku rātou i te iwi, i mōhio hoki rātou i kōrerotia e ia tēnei kupu whakarite mō rātou. 20 Nā, ka āta tirohia ia e rātou, ka tonoa mai he kaiwhakarongo, anō te āhua kei tō te hunga tika, hei hopu mō tāna kōrero, kia tukua ai ia ki te rangatiratanga, ki te kaha o te kāwana. 21 Ā, ka ui rātou ki a ia, ka mea, "E te Kaiwhakaako, e mōhio ana mātou he tika tāu e kōrero nei, e whakaako nei, e kore anō e manakohia e koe te kanohi tangata, engari e whakaako pono ana koe i te huarahi o te Atua. 22 He mea tika rānei te hoatu takoha e mātou ki a Hīhā, kāhore rānei?"

23 Otirā, i kitea e ia tō rātou hīanga, ā, ka mea ki a rātou, "He aha koutou ka whakamātautau nei i ahau? 24 Kia kite ahau i tētahi pene. Nō wai tōna āhua me te tuhituhinga?"

Nā, ka whakahoki rātou, ka mea, "Nō Hīhā."

25 Kātahi ia ka mea ki a rātou, "Hoatu rāpea ki a Hīhā ngā mea a Hīhā, ki te Atua anō ngā mea a te Atua."

26 Heoi, kīhai i taea e rātou te hopu i tētahi kōrero āna i te aroaro o te iwi; nā, ka mīharo rātou ki tāna kupu, ā, whakarongo kau ana.

Te Take e Pā ana ki te Aranga ake i te Mate

27 Nā, ka tae mai ētahi o ngā Haruki e mea nei kāhore he aranga; ka ui ki a ia, 28 ka mea, "E te Kaiwhakaako, i tuhituhi a Mohi ki a mātou: ‘Ki te mate te tuakana o tētahi tangata, he wahine anō tāna, ā, ka mate urikore ia, me tango te wahine e tōna teina, ka whakatupu uri ai mō tōna tuakana.’ 29 Nā, tokowhitu taua whānau; ka tango tō mua i te wahine, ā, mate urikore āna. 30 Nā, ka tango te tuarua i te wahine, ā, ka mate urikore anō ia. 31 Nā, ka tango te tuatoru i a ia; pēnei anō ngā tokowhitu, kāhore ā rātou tamariki i waiho ai, ā, mate iho rātou. 32 Nā, muri iho i te katoa ka mate hoki te wahine. 33 Nā, i te aranga, mā wai o rātou te wahine? He wahine hoki ia nā te tokowhitu."

34 Ka whakahoki a Īhu, ka mea ki a rātou, "E mārena ana, e hoatu ana ki te mārena, ngā tamariki o tēnei ao. 35 Tēnā, ko te hunga e paingia ana kia whiwhi ki tērā ao, ki te aranga anō i roto i te hunga mate, e kore e mārena, e kore anō e hoatu ki te mārena. 36 E kore anō rātou e āhei kia mate. E rite ana hoki ki ngā anahera, he tama hoki rātou nā te Atua, he tama nā te aranga. 37 Nā, ko te aranga o te hunga mate, kua whakakitea mai tēnā e Mohi i tāna mō te Rākau, i karangatia ai te Ariki ‘Ko te Atua o Āperahama, ko te Atua o Īhaka, ko te Atua o Hākopa.’ 38 Nā, ehara ia i te Atua nō te hunga mate, engari nō te hunga ora, e ora katoa ana hoki i roto i a ia."

39 Nā, ka whakahoki ētahi o ngā karaipi ka mea, "E te Kaiwhakaako, he pai tāu kōrero." 40 Kīhai hoki rātou i māia ki te ui anō ki a ia i tētahi mea.

Te Take e Pā ana ki te Karaiti

41 Nā, ka mea ia ki a rātou, "Nā te aha rātou i mea ai he tama nā Rāwiri a te Karaiti? 42 Kua mea nei a Rāwiri i te pukapuka o Ngā Waiata:

‘I mea te Ariki ki tōku Ariki,

"Hei tōku matau koe noho ai,

43 kia meinga rā anō e ahau ōu hoariri

hei tūranga waewae mōu." ’

44 Nā, ka kīia ia e Rāwiri he Ariki, ā, he pēhea i tama ai ki a ia?"

Te Whakatūpato a Īhu ki ngā Kaiwhakaako o te Ture

45 Ā, i te iwi katoa e whakarongo ana, ka mea ia ki āna ākonga, 46 "Kia tūpato ki ngā karaipi, ko tā rātou nei e rawe ai ko ngā kākahu roroa ina hāereere rātou, e matenui ana ki ngā ohatanga i ngā kāinga hokohoko, me ngā nohoanga rangatira i ngā whare karakia me ngā nohoanga rangatira i ngā hākari. 47 Pau ake hoki i a rātou ngā whare o ngā pouaru, e īnoi roa ana hoki, he āhua kau. Nui rawa te hē e tau ki a rātou!"