1 Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé,

2 A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne.

3 A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu.

4 Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého.

5 A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má);

6 I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.

7 Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.

8 Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;

9 Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.

10 Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.

11 Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou.

12 Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim.

13 Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se.

14 Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne.

15 I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.

16 Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.

17 Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe.

18 Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta,

19 Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali;

20 Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl.

21 I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli?

22 Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly.

23 I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají.

24 Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude?

25 Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.

26 A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův.

1 Ey kıyı halkları, işitin beni, 2 Uzaktaki halklar, iyi dinleyin. 2 RAB beni ana rahmindeyken çağırdı, 2 Annemin karnındayken adımı koydu.

2 Ağzımı keskin kılıç yaptı, 2 Elinin gölgesinde gizledi beni. 2 Beni keskin bir ok yaptı, 2 Kendi ok kılıfına sakladı.

3 Bana, ‹‹Kulumsun, ey İsrail, 2 Görkemimi senin aracılığınla göstereceğim›› dedi.

4 Ama ben, ‹‹Boşuna emek verdim›› dedim, 2 ‹‹Gücümü boş yere, bir hiç için tükettim. 2 RAB yine de hakkımı savunur, 2 Tanrım yaptıklarımın karşılığını verir.››

5 Kulu olmam için, 2 Yakup soyunu kendisine geri getirmem, 2 İsraili önünde toplamam için 2 Rahimde beni biçimlendiren RAB şimdi şöyle diyor: 2 -Onun gözünde onurluyum, 2 Tanrım bana güç kaynağı oldu.-

6 ‹‹Yakupun oymaklarını canlandırmak, 2 Sağ kalan İsraillileri geri getirmek için 2 Kulum olman yeterli değil. 2 Seni uluslara ışık yapacağım. 2 Öyle ki, kurtarışım yeryüzünün dört bucağına ulaşsın.››

7 İnsanların hor gördüğüne, 2 Ulusların iğrendiğine, 2 Egemenlerin kulu olana 2 İsrailin Kurtarıcısı ve Kutsalı RAB diyor ki, 2 ‹‹Seni seçmiş olan İsrailin Kutsalı sadık RABden ötürü 2 Krallar seni görünce ayağa kalkacak, 2 Önderler yere kapanacak.››

8 RAB şöyle diyor: 2 ‹‹Lütuf zamanında seni yanıtlayacağım, 2 Kurtuluş günü sana yardım edecek, 2 Seni koruyacağım. 2 Seni halka antlaşma olarak vereceğim. 2 Öyle ki, yıkık ülkeyi yeniden kurasın, 2 Mülk olarak yeni sahiplerine veresin.

9 Tutsaklara, ‹Çıkın›, 2 Karanlıktakilere, ‹Dışarı çıkın› diyeceksin. 2 Yol boyunca beslenecek, 2 Her çıplak tepede otlak bulacaklar.

10 Acıkmayacak, susamayacaklar, 2 Kavurucu sıcak ve güneş çarpmayacak onları. 2 Çünkü onlara merhamet eden kendilerine yol gösterecek 2 Ve onları pınarlara götürecek.

11 Bütün dağlarımı yola dönüştüreceğim, 2 Anayollarım yükseltilecek.

12 İşte halkım ta uzaklardan, 2 Kimi kuzeyden, kimi batıdan, kimi de Sinimden gelecek.››

13 Ey gökler, sevinçle haykırın, 2 Neşeyle coş, ey yeryüzü! 2 Ey dağlar, sevinç çığlıklarına katılın, 2 Çünkü RAB halkını avutacak, 2 Ezilene merhamet gösterecek.

14 Oysa Siyon, ‹‹RAB beni terk etti, 2 Rab beni unuttu›› diyordu.

15 Ama RAB, ‹‹Kadın emzikteki çocuğunu unutabilir mi?›› diyor, 2 ‹‹Rahminden çıkan çocuktan sevecenliği esirger mi? 2 Kadın unutabilir, 2 Ama ben seni asla unutmam.

16 Bak, adını avuçlarıma kazıdım, 2 Duvarlarını gözlüyorum sürekli.

17 Oğulların koşar adım geliyor, 2 Seni yıkıp viran edenlerse çıkıp gidecek.

18 Başını kaldır da çevrene bir bak: 2 Hepsi toplanmış sana geliyor. 2 Ben RAB, varlığım hakkı için diyorum ki, 2 Onların hepsi senin süsün olacak, 2 Bir gelin gibi takınacaksın onları.

19 ‹‹Çünkü yıkılmış, viraneye dönmüştün, 2 Ülken yerle bir olmuştu. 2 Ama şimdi halkına dar geleceksin, 2 Seni harap etmiş olanlar senden uzak duracaklar.

20 Yitirdiğini sandığın çocuklarının sesini yine duyacaksın: 2 ‹Burası bize dar geliyor, 2 Yaşayacak bir yer ver bize› diyecekler.

21 O zaman içinden, 2 ‹Kim doğurdu bunları bana?› diyeceksin, 2 ‹Çocuklarımı yitirmiştim, doğuramıyordum. 2 Sürgüne gönderilmiş, dışlanmıştım. 2 Öyleyse bunları kim büyüttü? 2 Yapayalnız kalmıştım, 2 Nereden çıkıp geldi bunlar?› ››

22 Egemen RAB diyor ki, 2 ‹‹Bakın, uluslara elimle işaret verdiğimde, 2 Sancağımı yükselttiğimde halklara, 2 Senin oğullarını kucaklarında getirecek, 2 Kızlarını omuzlarında taşıyacaklar.

23 Krallar size babalık, 2 Prensesler sütannelik yapacak, 2 Yüzüstü yere kapanıp 2 Ayaklarının tozunu yalayacaklar. 2 O zaman benim RAB olduğumu anlayacaksın. 2 Bana umut bağlayan utandırılmayacak.››

24 Güçlünün ganimeti elinden alınabilir mi? 2 Zorbanın elindeki tutsak kurtulabilir mi? ‹‹Doğru olanın›› (bkz. 25. ayet).

25 Ama RAB diyor ki, 2 ‹‹Evet, güçlünün elindeki tutsaklar alınacak, 2 Zorbanın aldığı ganimet de kurtarılacak. 2 Seninle çekişenle ben çekişeceğim, 2 Senin çocuklarını ben kurtaracağım.

26 Sana zulmedenlere kendi etlerini yedireceğim, 2 Tatlı şarap içmiş gibi kendi kanlarıyla sarhoş olacaklar. 2 Böylece bütün insanlar bilecek ki 2 Seni kurtaran RAB benim; 2 Kurtarıcın, Yakup'un Güçlüsü benim.››