1 Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti.

2 Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.

3 Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší převrácenost.

4 Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné věci; počínají nátisk, a rodí nepravost.

5 Vejce bazališková vyseděli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by jedl vejce jejich, umře; pakli je roztlačí, vynikne ještěrka.

6 Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odějí dílem svým; skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich.

7 Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na cestách jejich.

8 Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich. Stezky své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje.

9 Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.

10 Makáme jako slepí stěnu, a jako bychom žádných očí neměli, šámáme. Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým.

11 Mumleme všickni my jako nedvědi, a jako holubice ustavičně lkáme. Očekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás.

12 Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou, a hříchové naši svědčí proti nám, poněvadž přestoupení naše jsou při nás, i nepravosti naše. Známeť to,

13 Že jsme se zpronevěřili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá,

14 Tak že odvrácen jest nazpět soud, a spravedlnost zdaleka stojí; nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu.

15 Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu.

16 Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho, a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela.

17 Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř, a lebka spasení na hlavě jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a oděl se horlivostí jako pláštěm,

18 Aby podlé skutků, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům svým, odměnu nepřátelům svým, i ostrovům odplatu aby dával.

19 I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův preč zažene.

20 Neboť přijde k Sionu vykupitel, a k těm, kteříž se odvracují od přestoupení v Jákobovi, praví Hospodin.

21 Tatoť pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest v tobě, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouť od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomků semene tvého, praví Hospodin, od tohoto času až na věky.

1 Bakın, RABbin eli kurtaramayacak kadar kısa, 2 Kulağı duyamayacak kadar sağır değildir.

2 Ama suçlarınız sizi Tanrınızdan ayırdı. 2 Günahlarınızdan ötürü Onun yüzünü göremez, 2 Sesinizi işittiremez oldunuz.

3 Çünkü elleriniz kanla, 2 Parmaklarınız suçla kirlendi. 2 Dudaklarınız yalan söyledi, 2 Diliniz kötülük mırıldanıyor.

4 Adaletle dava açan, 2 Davasını dürüstçe savunan yok. 2 Boş laflara güveniyor, yalan söylüyorlar. 2 Fesada gebe kalıp kötülük doğuruyorlar.

5 Engerek yumurtaları üzerinde kuluçkaya yatıyor, 2 Örümcek ağı dokuyorlar. 2 Onların yumurtalarından yiyen ölür, 2 Kırılan yumurtadan engerek yavrusu çıkar.

6 Dokudukları ağdan giysi olmaz, 2 Elleriyle yaptıklarıyla örtünemezler. 2 Eylemleri kötü eylemlerdir, 2 Elleri zorbalığın araçlarıdır.

7 Ayakları kötülüğe koşar, 2 Çekinmeden suçsuz kanı dökerler. 2 Akılları fikirleri hep kötülükte, 2 Şiddet ve yıkım var yollarında.

8 Esenlik yolunu bilmezler, 2 İzledikleri yolda adalet yoktur. 2 Kendilerine çarpık yollar yaptılar, 2 O yoldan gidenlerin hiçbiri esenlik nedir bilmez.

9 Diyorlar ki, ‹‹Bu yüzden adalet bizden uzak, 2 Doğruluk bize erişemiyor. 2 Işık bekliyoruz, yalnız karanlık var; 2 Parıltı bekliyor, koyu karanlıkta yürüyoruz.

10 Kör gibi duvarı el yordamıyla arıyor, 2 Yolumuzu bulmaya çalışıyoruz. 2 Öğle vakti alaca karanlıktaymış gibi tökezliyoruz, 2 Güçlüler arasında ölüler gibiyiz.

11 Hepimiz ayı gibi homurdanıyor, 2 Güvercin gibi inim inim inliyoruz. 2 Adalet bekliyoruz, ortada yok; 2 Kurtuluş bekliyoruz, bizden uzak.

12 Çünkü sana çok kez başkaldırdık, 2 Günahlarımız bize karşı tanıklık ediyor, 2 İsyanlarımız hep yanıbaşımızda. 2 Suçlarımızı kabul ediyoruz.

13 Başkaldırıp RABbi yadsıdık, 2 Tanrımızı izlemez olduk. 2 Zorbalık, isyan dolu sözler söyledik, 2 Yüreğimizde tasarladığımız yalanları mırıldandık.

14 Adalet püskürtüldü, doğruluk bizden uzak duruyor. 2 Çünkü gerçek, kent meydanında sendeleyip düştü, 2 Dürüstlük aramıza giremez oldu.

15 Hiçbir yerde gerçek yok, 2 Kötülükten çekinen soyuluyor!›› RAB olanları gördü ve adaletin yokluğuna üzüldü.

16 Kimsenin olmadığını gördü, 2 Aracılık edecek birinin olmadığına şaştı. 2 Kendi gücüyle kurtuluş sağladı, 2 Doğruluğu Ona destek oldu.

17 Doğruluğu göğüslük gibi kuşandı, 2 Kurtuluş miğferini başına taktı, 2 Öç giysisini giydi, 2 Gayreti kaftan gibi sarındı.

18 Herkese yaptıklarının karşılığını verecek. 2 Düşmanlarına öfkeyle, 2 Hasımlarına ve kıyı halklarına cezayla karşılık verecek.

19 Böylece batıdan doğuya kadar insanlar 2 RABbin adından ve yüceliğinden korkacak. 2 Çünkü düşman azgın bir ırmak gibi geldiğinde, 2 RABbin Ruhu onu kaçırtacak. ‹‹Soluk›› anlamına da gelir.

20 RAB diyor ki, ‹‹Kurtarıcı Siyona, 2 Yakup soyundan olup başkaldırmaktan vazgeçenlere gelecek.

21 Bana gelince, onlarla yapacağım antlaşma şudur: 2 Üzerindeki Ruhum, ağzına koyduğum sözler 2 Şimdiden sonsuza dek senin, çocuklarının, 2 Torunlarının ağzından düşmeyecek.››