1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

1 E GIOBBE rispose, e disse:2 Sì, veramente voi siete tutt’un popolo, E la sapienza morrà con voi.3 Anch’io ho senno come voi; Io non sono da men di voi; Ed appo cui non sono cotali cose?4 Io son quell’uomo ch’è schernito dal suo amico; Ma un tale invoca Iddio, ed egli gli risponderà; L’uomo giusto ed intiero è schernito.5 Colui che sta per isdrucciolare col piè, E, per estimazione di chi è felice, un tizzone sprezzato6 I tabernacoli de’ ladroni prosperano, E v’è ogni sicurtà per quelli che dispettano Iddio, Nelle cui mani egli fa cadere ciò che desiderano.7 E in vero, domandane pur le bestie, ed esse tu l’insegneranno; E gli uccelli del cielo, ed essi te lo dichiareranno;8 Ovvero, ragionane con la terra, ed essa te l’insegnerà; I pesci del mare eziandio te lo racconteranno.9 Fra tutte queste creature, Quale è quella che non sappia che la mano del Signore fa questo?10 Nella cui mano è l’anima d’ogni uomo vivente, E lo spirito d’ogni carne umana.11 L’orecchio non prova egli le parole, Come il palato assapora le vivande? 12 Ne’ vecchi è la sapienza, E nella grande età è la prudenza.13 Appo lui è la sapienza e la forza; A lui appartiene il consiglio e l’intelligenza.14 Ecco, se egli ruina, la cosa non può esser riedificata; Se serra alcuno, non gli può essere aperto.15 Ecco, se egli rattiene le acque, elle si seccano; E se le lascia scorrere, rivoltano la terra sottosopra.16 Appo lui è forza e ragione; A lui appartiene chi erra, e chi fa errare.17 Egli ne mena i consiglieri spogliati, E fa impazzare i giudici.18 Egli scioglie il legame dei re, E stringe la cinghia sopra i lor propri lombi.19 Egli ne mena i rettori spogliati, E sovverte i possenti.20 Egli toglie la favella agli eloquenti, E leva il senno a’ vecchi.21 Egli spande lo sprezzo sopra i nobili, E rallenta la cintura de’ possenti.22 Egli rivela le cose profonde, traendole fuor delle tenebre; E mette fuori alla luce l’ombra della morte.23 Egli accresce le nazioni, ed altesì le distrugge; Egli sparge le genti, ed altresì le riduce insieme.24 Egli toglie il senno a’ capi de’ popoli della terra, E li fa andar vagando per luoghi deserti, ove non ha via alcuna.25 Vanno a tentone per le tenebre, senza luce alcuna: Ed egli li fa andare errando come un uomo ebbro