1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

1 E GIOBBE riprese il suo ragionamento, e disse:2 Come Iddio che mi ha tolta la mia ragione, E l’Onnipotente che ha data amaritudine all’anima mia, vive;3 Mentre il mio fiato sarà in me, E l’alito di Dio sarà nelle mie nari,4 Le mie labbra giammai non parleranno perversamente, E la mia lingua giammai non ragionerà frodolentemente.5 Tolga, Iddio che giammai, finchè io muoia, consenta che voi abbiate ragione; Io non mi lascerò toglier la mia integrità.6 Io ho presa in mano la difesa della mia giustizia, io non la lascerò; Il cuor mio non mi farà vergogna giammai in tempo di vita mia7 Il mio nemico sia come l’empio, E chi si leva contro a me come il perverso.8 Perciocchè qual sarà la speranza dell’ipocrita, Quando, dopo ch’egli avrà ben guadagnato, Iddio gli strapperà fuori l’anima?9 Iddio ascolterà egli il suo grido, Quando tribolazione gli sarà sopraggiunta?10 Prenderà egli il suo diletto nell’Onnipotente? Invocherà egli Iddio in ogni tempo? 11 Io vi ammaestrerò intorno alla mano di Dio; Io non vi celerò le cose che sono appo l’Onnipotente.12 Ecco, voi tutti avete vedute queste cose; E perchè v’invanite così in vanità?13 Questa è la porzione dell’uomo empio, appo Iddio; E l’eredità che i violenti ricevono dall’Onnipotente.14 Se i suoi figliuoli moltiplicano, ciò è per la spada; E i suoi discendenti non saranno satollati di pane.15 Quelli che gli saranno sopravvivuti saranno sepolti nella morte stessa, E le sue vedove non ne piangeranno.16 Avvegnachè avesse accumulato dell’argento come della polvere, E messi insieme de’ vestimenti come del fango;17 Egli li avrà messi insieme, ma il giusto se ne vestirà, E l’innocente spartirà l’argento.18 Egli avrà edificato, ma la sua casa sarà come la tignuola, E come la capanna che fa il guardiano de’ frutti.19 Avvegnachè sia stato ricco, giacerà, e non sarà raccolto; Aprirà gli occhi, ma non vi sarà nulla.20 Spaventi lo coglieranno come acque, Il turbo l’involerà di notte.21 Il vento orientale lo porterà via, ed egli se ne andrà; E, tempestando, lo caccerà dal luogo suo.22 Iddio adunque gli traboccherà addosso queste cose, e non lo risparmierà; Egli fuggirà senza restare, essendo perseguito dalla mano di esso.23 Altri si batterà a palme sopra lui, E ciascuno zuffolerà contro a lui dal suo luogo