1 Tedy odpověděv Job, řekl:2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

1 E GIOBBE rispose, e disse:2 Infino a quando addoglierete voi l’anima mia, E mi triterete con parole?3 Già dieci volte voi mi avete fatta onta; Non vi vergognate voi di procedere così stranamente meco?4 Ma pure, sia così certamente che io abbia fallito, Il mio fallo dimorerà meco.5 Se pur volete innalzarvi sopra a me, E volete rimproverarmi il mio vituperio,6 Sappiate ora che Iddio mi ha sovvertito, E ch’egli mi ha intorniato della sua rete.7 Ecco, io grido violenza, e non sono esaudito; Io sclamo, e non mi si fa ragione8 Egli ha abbarrata la mia via sì che io non posso passare; Ed ha poste le tenebre sopra i miei sentieri.9 Egli mi ha spogliato della mia gloria, E mi ha tolta la corona del mio capo.10 Egli mi ha disfatto d’ogn’intorno, sì che io me ne vo via; Ed ha fatta dileguar la mia speranza, come quella di un albero;11 Ed ha accesa la sua ira contro a me, E mi ha reputato per uno de’ suoi nemici.12 Le sue schiere son venute tutte insieme, E si hanno spianata la via contro a me, E si sono accampate intorno al mio tabernacolo.13 Egli ha allontanati d’appresso a me i miei fratelli; I miei conoscenti si son del tutto alienati da me.14 I miei prossimi se ne son rimasti, Ed i miei conoscenti mi hanno dimenticato.15 I miei famigliari, e le mie serventi, mi tengono per istraniero; Io paio loro un forestiere.16 Io chiamo il mio servitore, ed egli non risponde, Quantunque io lo preghi di mia bocca.17 Il mio fiato è divenuto stranio alla mia moglie, Benchè io la supplichi per li figliuoli del mio ventre.18 Fino a’ piccoli fanciulli mi disdegnano; Se io mi levo, sparlano di me.19 Tutti i miei consiglieri segreti mi abbominano; E quelli che io amava si son rivolti contro a me.20 Le mie ossa sono attaccate alla mia pelle ed alla mia carne; E non mi è rimasto altro di salvo che la pelle d’intorno a’ miei denti.21 Abbiate pietà di me, abbiate pietà di me, o voi amici miei; Perciocchè la mano del Signore mi ha toccato.22 Perchè mi perseguitate voi come Iddio, E non vi saziate della mia carne? 23 Oh! fosser pur ora scritti i miei ragionamenti! Oh! fosser pure stampati in un libro!24 Oh! fossero in sempiterno intagliati con uno scarpello di ferro E con del piombo, sopra un sasso!25 Ora, quant’è a me, io so che il mio Redentore vive, E che nell’ultimo giorno egli si leverà sopra la polvere;26 E quantunque, dopo la mia pelle, questo corpo sia roso, Pur vedrò con la carne mia Iddio;27 Il quale io vedrò, gli occhi miei lo vedranno, e non un altro; Le mie reni si consumano in me.28 Anzi dovreste dire: Perchè lo perseguitiamo noi? Poichè la radice della parola si ritrova in me.29 Temiate della spada; Perciocchè il supplicio dell’iniquità è la spada; Acciocchè sappiate che vi è un giudicio